Článek
Milé dětičky. Přeji vám spoustu nových (bezpečných) zážitků. Co nejméně facek a trestů při objevování světa prostřednictvím šuplíků vašich rodičů. Pokud možno spoustu úspěchů při objevování vašeho kulinářského umění. Ať se ve vaší lednici najde vždy něco voňavého, barevného, zanechávajícího fleky, čím svým rodičům uděláte radost při přípravě snídaně, když budou ještě spát. (Tip z vlastní zkušenosti – můžete se pokusit přetřít kuchyňská dvířka pomocí vajíček a pírka.)
Přeji vám, aby se i nadále rozvíjely vaše strategické schopnosti. Ať najdete mnoho dalších úkrytů, kde se dají schovat papírky od bonbonů, ohryzky, tátova ponožka, maminčina peněženka, papuče, žákovská s poznámkou, domácí úkol z minulého týdne, bráchova oblíbená hračka, ovladač od televize a podobně.
Přeji vám pevné nervy. Nemáte to s námi rodiči lehké, a lepší to nebude. Ale promiňte nám to. Jsme jen lidé, průměrní (tady většinou) běloši. Přesto, že tvrdíme někdy opak, kdysi dávno jsme byli také dětmi a vyváděli jsme mnoho vylomenin, stejně jako vy – možná ještě horších! A vaši prarodiče z nás zešedivěli o pár let dřív. Ale o tom vám budeme povídat, až budete dospělé. Počkejte si na to. Pamatujte, že použití větičky „mám tě rád“ v ten správný moment vás může dostat ze spousty prekérních situací.
Přeji vám také hodně děravých tepláků, zablácených bot, špinavých mikin a ponožek plných písku. Jak jsem již v minulosti psala, špinavé dítě rovná se spokojené dítě. Ať zdoláte svůj první strom, první jízdu na kole bez přídavných koleček, první kopec na lyžích, první pád na bruslích, první plavání bez křidélek a spoustu jiných „prvních“ cílů.
Buďte pořád stejní rošťáci. Pijte nám krev. Lezte nám na nervy. Zlobte nás a mučte ranním vstáváním a nočním bděním. Máme to moc rádi. Dávejte nám zabrat a zvedejte nás ze židle, ať máme, na co vzpomínat. Ať si můžeme se svými kamarádkami vyměňovat zážitky, a vzájemně se tak utěšovat. Nechceme se s vámi nudit. Chceme vědět, že vás máme.
Ze všeho nejvíc vám ale přeji, abyste se co nejméně objevovaly v hlavních večerních zprávách ve smutných příspěvcích. Ať mají všechna vaše objevování a zlobení šťastné konce. Ať nikdy nejste samy a vždycky najdete cestu domů.
Vašim rodičům přece jen popřeji pevné nervy, pevnou pravačku, popřípadě pevnou i záložní levačku. Co nejmíň zlomených vařeček (je třeba vybrat vhodnou velikost a odolný kousek dřeva). Před použitím těchto donucovacích prostředků však zkuste použít spíše svá ústa (nekousat, ale vysvětlovat).
P. S.: Ať se vám podaří sehnat v lékárně antidepresiva i bez předpisu!
