Nový fenomén: Milostný život podle diáře

Jana (29) právě teď prožívá organizační zmatek. Seznámila se s mužem, který jí je po všech stránkách sympatický, ale je tak trochu posedlý plánováním. „Na každé rande si vyčlení ve svém diáři přesně vyměřený čas a nejde s tím hnout, i když je ta schůzka sebelepší, nikdy se nezdrží. Už má totiž v diáři něco jiného,“ říká Jana.

Výjimkou jsou jen večery, kdy u něj Jana přespává, ale i tak ví, že je potřeba v přesný čas vstát a v určitou hodinu byt opustit. „Já chápu, že řadu věcí plánovat musí kvůli práci, ale někdy to fakt přehání. Chybí mi spontánnost, improvizace. Já vím, že druhý den ráno brzy vstává a má třeba poradu, ale co když jednou večerku prodlouží a bude holt druhý den trochu nevyspalý?“ ptá se Jana.

Vypadá to, že posedlost diáři a plánováním začíná být jakýmsi novým fenoménem. Na jedné straně je to opravdu tím, že doba je uspěchaná a bez organizace času by to prostě lidé nezvládli. Na druhé straně je ale tak trochu moderní být zaneprázdněný. Značí to úspěch, pracovní výkonnost, dobré postavení. „Je opravdu běžné, že lidé plánují svůj život hodinu po hodině pouze podle svého diáře. Tento návyk se jim pak přenáší z pracovního života i do toho soukromého. Já znám dokonce člověka, který si takto plánuje i čtení denního tisku,“ potvrzuje kouč partnerských vztahů Lenka Černá.

Velký vliv na to má i rozmach techniky. Všechny ty chytré telefony, tablety, elektronické diáře tomu jen nahrávají. „Já znám dvojici se dvěma malými dětmi, která vlastně žije přes servery. Fotky jen v podobě digitálních knih a linků, sdílené elektronické kalendáře včetně sdílených nákupních seznamů, co kdo už koupil či co do seznamu doplnil. Fungují skvěle, nemají žádný problém, milují se, ale na začátku to tak nebylo,“ říká psychoterapeutka Lucie Horníková.

Pravda je ale taková, že láska potřebuje trochu rozlet, svobodu, spontánnost, bláznivé nápady. „Takhle jste otroky času a svého diáře, zapomínáte si užívat přítomnost, radovat se z toho, co právě teď je. Tím ale lidem uniká spousta drobných radostí, z nichž se dá čerpat energie a radost,“ říká Lenka Černá. Souhlasí s ní i Lucie Horníková. „Nic by se nemělo přehánět a je potřeba rozlišit pracovní aktivity od volného času, potažmo od toho milostného,“ upřesňuje Lucie Horníková.

Bohužel čtenářka Jana nemá moc šancí, že přítele změní. Musel by chtít on sám. Měla by mu asi naznačit, že by se jí líbilo, kdyby trochu zvolnil, trochu popustil uzdu fantazii, ale jestli to odmítne, nenadělá nic. „Zkusila bych mu asi navrhnout, aby třeba jen na jeden den v týdnu, ideálně o víkendu, zahodil diář a hodinky a dělali by si jen to, co by zrovna chtěli,“ radí Lenka Černá.

Pokud ale její přítel odmítne, má v podstatě jen dvě možnosti. Rozejít se s ním, nebo se jeho stylu života přizpůsobit. V tom případě by se měla smířit s tím, že plánování se stane běžnou součástí i jejího života. A jakákoli nečekaná událost, nutnost změnit program a škrtat v diáři bude znamenat nejspíš konflikt či minimálně velké rozladění.

Jak se rozhodnout? „Já bych si ho vyzkoušela. Třeba bych nečekaně změnila naplánovanou schůzku, zapomněla udělat v restauraci rezervaci, aby bylo nutné situaci řešit na místě. Tak uvidíte, jak daný muž v těchto situacích reaguje,“ radí Lenka Černá.

A jak jste na tom vy? Jak moc plánujete a obejdete se bez diáře?