Obdivuhodný příběh Majky (82): Čím se baví v domově seniorů?

Na stole přede mnou leží diplomy ze sportovních závodů seniorů, vysokoškolský diplom, živnostenský list, plakáty lákající na přednášky nebo cvičení pro důchodce a mnoho dalšího. A nad tím vším se sklání Marie Novotná, které všichni říkají Majko. U toho mi vypráví svůj příběh, za který by se nemusel stydět ani Jára Cimrman.

Houževnatá dvaaosmdesátiletá důchodkyně se nikdy nedala ničím otrávit. Všechno hezké, co jí život nadělil, se vždycky snažila předat dál a nepříjemnosti se pokoušela obracet ve svůj prospěch. A dělá to dodnes. Ačkoliv je sama v důchodu a žije v domově pro seniory, dala se na cestu dobrovolnictví a pomáhá pro další starší lidi organizovat společenské akce a zlepšovat jim tím kvalitu života.

Dvakrát týdně vede cvičení na židlích, chodí s lidmi plavat a cvičit v bazénu, připravuje přednášky v podstatě na jakékoliv téma si vzpomenete, jednou za čtrnáct dnů chodí s dalšími společně zpívat. Připravuje kostýmy na karnevaly pro seniory, kam pak společně chodí. Klidně by ale ostatní mohla zabavit i tím, že by jim na pokračování vyprávěla svůj životní příběh.

Když v roce 1968 do Československa přijela Rudá armáda, Majka Novotná svůj názor na okupaci vyjádřila plivnutím na tank. Jenže někdo z přihlížejících ji udal, a to ovlivnilo její budoucnost. Postupně přišla o práci učitelky.

„Oni mě o zaměstnání nepřipravili z hodiny na hodinu. To mě nejprve přeložili na jinou školu, poté zmenšili úvazek. A dávali mi předměty, které jsem nikdy neučila, aby mi dokázali, že na to opravdu nemám. Pak mě dosadili na vesnici, kam jsem každé ráno v šest musela dojíždět,“ vzpomíná Majka na konec šedesátých let.

Další rok už práci nedostala. „Napsala jsem na čtyřicet míst a všude ze mě a z toho, co umím, byli nadšení. Jenže pak přišel posudek z bývalé práce. Vždycky to dopadlo stejně – oznámili mi, že místo už je obsazené,“ říká. Osud ji zavál na místo pokladní v jedné fabrice v Tachově. „Týden tam nedostali výplaty. Neměla jsem ani tušení, co je to výčetka. Ale všichni mi to prominuli,“ směje se a dokazuje tím, že její přátelská a otevřená povaha jí nejednou v životě pomohla. Protože jako pokladní nebyla tolik vytížená, dali jí na starosti ještě vnitropodnikovou kontrolu. „Jenže já jsem těm lidem vždycky předem zavolala, že přijdu, takže jsem jim vlastně k ničemu moc nebyla,“ vypráví.

Nakonec se dostala až do Tachova na střední školu pro kosmetičky, kterou ke své vysoké škole pedagogické ještě vystudovala. Sotva v Československu padla železná opona, otevřela si kosmetický salon. V Tachově byl první svého druhu. Patří také bezesporu mezi jedny z prvních podnikatelek u nás. Živnostenský list jí byl vydán ke dni 26. 2. 1990. Dva měsíce byla dokonce prezidentkou Unie kosmetiček.

Jenže láska k učení byla silnější než ke šminkám, a tak prodala kosmetický salon (brzy se z něj stala herna), sedla na autobus a odjela do Prahy, aby se mohla znovu postavit za katedru, až do sedmdesáti tří let učila. Chvíli dokonce i ve škole, která spadala pod Hnutí DUHA, která pomáhá lidem s mentálním postižením.

Vždycky měla energie na rozdávání, a tak když už nemohla své zkušenosti a znalosti předávat ve škole, rozhodla se, že je bude předávat seniorům. Začala pořádat přednášky na nejrůznější témata, od Karla Čapka přes cestování až po historii, například Národního muzea. Všechno povídání si připravuje poctivě v knihovně, internet k tomu nepoužívá, byť s ním pracovat umí – absolvovala kurzy na práci s počítačem.

Kromě přednášek také předcvičuje na židlích pro další seniory. Cviky konzultuje s lékařkou, která jí doporučuje optimální cvičení pro starší lidi. „Začínám vtipem na aktuální situaci, humor je totiž poloviční zdraví. Pak je taneček, aby se prohřáli, potom cvičíme na židli, v ruce máme PET lahve jako závaží, a nakonec i vestoje,“ popisuje, jak probíhají její hodiny, které má dvakrát týdně.

Majka Novotná má štěstí, že má kolem sebe i velkou rodinu. Čtyři děti, sedm vnoučat a čtyři pravnoučata, se kterými se pravidelně vídá a kteří ji nabíjí tou pozitivní energií, kterou ona může posléze předat dalším seniorům. „Říkají, že jsem blázen a utržený vagon. Pokládají mi občas otázku, zda bych toho neměla nechat a myslet na sebe. Já toho ale nechat nemůžu. To by byl konec,“ uvědomuje si.

Ne všichni staří lidé ale kolem sebe mají milující rodinu, se kterou by mohli alespoň občas trávit volný čas. Často si nemají pořádně s kým popovídat, ani co dělat. Z důchodu si sotva zaplatí bydlení a na nějaké vyskakování moc nezbývá. V současné době je podle České správy sociálního zabezpečení průměrný důchod 11 725 korun.

I proto vznikla organizace Duhový tandem (se kterou spolupracuje i paní Majka), která pro seniory vymýšlí a připravuje program, aby je zapojila do běžného života. Připravují pro ně výlety, berou je do divadla, shání dobrovolníky, kteří by do domovů pro seniory chodili a těšili je tím, v čem jsou dobří.

Organizace vítá každou podanou ruku, ať už je to formou finančního daru, nebo materiální výpomoci. Zejména výtvarné potřeby, jako jsou různé korálky, papíry, tužky a pastelky, se kterými senioři pracují, nebo i staré knihy a časopisy, které si mohou číst. Zároveň ale můžete i vy sami darovat kus sebe tím, že do domova pro seniory půjdete. Senioři dovedou ocenit váš volný čas víc, než si uvědomujete. Další informace se dozvíte na stránkách organizace.

Máte kolem sebe také nějaké dobrovolníky?