Hlavní obsah

Očima padesátky: Jsem snad chlap? Holím se, umím to s cirkulárkou a jsem vtipná!

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Očima padesátky vyšly knižně. Mám radost a taky starost. Nová kniha si žádá propagaci a propagace si žádá rozhovory. Rozhovor si žádá otázky a otázky si žádají odpovědi. Největší starost mi dělá, když na mě zeptají, jak jste dokázala napsat humoristickou knihu? Dokonce několik humoristických knih! Vždyť ženy smysl pro humor nemají!

Článek

Co na to mám říct? Promiňte, já jsem se spletla. Původně jsem chtěla psát „harlekýnku“, ale nějak mi z toho vylezla sranda. Možná jsem trochu chlap? Holím se, umím to s cirkulárkou a občas mi padají vlasy. To všechno mě dost otravuje a vím, že muže taky. Na druhou stranu jsem schopná koupit si malé boty nebo sukni jen proto, že se mi líbí a větší nemají. To by muž nikdy neudělal. Dobře ví, že do bot se zhubnout nedá. A do sukně už vůbec. Takže nakonec budu přece jen holka, ergo humor není otázka chromozomů, ale genů. Protože kdyby byl, vypadalo by to v porodnici asi takhle: „Maminko, máte kopec srandy!“ Anebo „Miminko nemá pindíka, takže konec legrace, je to holčička.“

A jak by to k tomu přišlo mnoho dalších desítek fungl nových pohlaví? To by ony bytosti zůstaly bez humoru, protože všechen si ho uzurpují muži? Anebo bychom si to rozdělili? Kluci by měli smysl pro humor drsný, holky pro humor laskavý a tak dále, netlačte se ve frontě, na každého se dostane. Pokud se ovšem neozvou kuchaři, že humor je koření života, a proto celý patří jim. A lékárníci zase, tak to prr, humor je přece lék čili přestaňte blbnout nebo vám ho začneme dávkovat na předpis. Pak se přidají doktoři z plicního, že suchý humor patří do jejich oboru stejně jako suchý kašel, načež se přihlásí zubaři, hele, ale ten kousavý nechte laskavě nám, ano? Hrobníci si přivlastní černý humor, krejčí zase košilatý, funebráci šibeniční, bulvární novináři si začnou uzurpovat humor nekorektní, tchyně jízlivý a politici absurdní, a tak by to šlo dál, protože každý má dneska přece právo na to, co mají ti druzí.

A tak bychom se o humor prali a cupovali ho na tak malé kousky, až by z něj dočista nic nezbylo. Což by byl malér, protože sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo. A protože na něj možná fakt brzy nebude, nezbývá než se pořádně od srdce zasmát. Ale prosím vás, neříkejte to kardiologům. Nebo to začne nanovo.

A rozhovor s Lucií Šilhovou si můžete přečíst i u nás na webu. Stejně jako poslechnout její rozhovory s lékaři v podcastu MUDr.ování. Fejetony Očima padesátky jsou ale klasika, která nezklame! 

Načítám