Očkování krok za krokem 1

Časopis Uzlíček

Drtivá většina z nás je za tento převratný lékařský objev velmi vděčná. Možnost chránit své dítě před zákeřnými chorobami, které velmi často končily tragicky, je naprosto úžasná. Vedlejší reakce, které se mohou při očkování projevit, jsou ve většině případů zcela banální ve srovnání s obrovským přínosem pro dítě. Každá maminka ráda přetrpí krátký pláč po injekci či zvýšenou teplotu, když ví, že její miminko bude uchráněno mnohdy po celý život před nemocemi jako záškrt, dávivý kašel, dětská obrna apod.

V posledních letech ale i do oblasti očkování naplno vstoupila komerce. Maminka může být v ordinaci dětského lékaře postavena před velmi zjednodušenou volbu - nechat své dítě očkovat běžnou vakcínou hrazenou ze zdravotního pojištění, nebo koupit „šetrnější" vakcínu, která však ve spoustě rodin výrazně zatíží rozpočet. Většinou se maminkám dostane opravdu jen strohého vysvětlení, mezi jehož řádky mohou rodiče nabýt poměrně frustrujícího pocitu: nezaplatím-li několik tisíc korun za očkování, tak „šetřím na zdraví vlastního dítěte!" Pokud se navíc dostaví nežádoucí reakce na „obyčejné" očkování, mohou maminky trpět pocitem viny, že šetřily na nepravém místě. Jak to tedy vlastně s očkováním je? Zkusme se tím prokousat.

U většiny miminek se očkování zahajuje již v porodnici BCG vakcínou proti tuberkulóze. Základní očkování proti tuberkulóze se provede nejdříve čtvrtý den a nejpozději v šestém týdnu po narození dítěte. Vakcinační dávka se nejčastěji aplikuje do horní části levé paže. Bylo-li očkování provedeno správně, objeví se bledý pupen. Lokální reakce po očkování BCG vakcínou jsou velmi obvyklé. Nejčastěji jde o zčervenání v místě vpichu a výskyt různých i mírně hnisajících vřídků. Ty se obvykle spontánně hojí a zanechávají po sobě povrchovou jizvu 2-10 mm v průměru téměř u všech očkovaných. Úspěšnost očkování se ověřuje nejdříve 3-4 měsíce po očkování a to zjištěním jizvy v místě očkování. Kontrolu provádí spádová plicní ambulance, která si pozve miminko na kontrolu automaticky.

Ve druhém roce věku se u dětí, které nemají prokazatelnou jizvu po očkování z novorozeneckého období, provádí tzv. tuberkulinová zkouška. Při jejím negativním výsledku se děti přeočkují. Tedy ne všechny dvouleté děti se přeočkovávají proti TBC. V jedenáctém roce věku dítěte se provádí tuberkulinová zkouška u všech dětí, ale přeočkovávají se opět pouze ty s negativním výsledkem.

Tuberkulinový test se provádí tak, že upravená část původce tuberkulózy se vpraví do kůže a za tři dny se hodnotí okolní reakce. U očkovaných proti TBC je v okolí mírné zarudnutí a zatvrdnutí, podle kterého se posuzuje stav buněčné imunity.