Hlavní obsah

Vše, co potřebujete vědět o opičích neštovicích: jaké jsou příznaky, čeho se vyvarovat, jak se léčí

Foto: BLACKDAY, Shutterstock.com

V České republice se podobně jako v jiných evropských zemích i USA vyskytly opičí neštovice. Máme panikařit? Jak se nemoc přenáší a kolik lidí je ohroženo na životě?

Článek

Opičí neštovice patří původně mezi takzvané zoonózy, tedy nemoci, u nichž je zdrojem infekce zvíře, od kterého se může nakazit člověk. V případech, které jsou nyní hlášeny v Evropě, jde o přenos mezilidský. K datu 23.5.2022 hlášeno 89 případů v 10 zemích.

Opičí neštovice sice mají v názvu slovo opice, ale jejich přirozeným zdrojem jsou v Africe zejména hlodavci, jako jsou například krysy a veverky. Člověk se nakazí nejčastěji při pokousání či poškrabání, oděrkou na kůži nebo z kontaminovaných předmětů. Riziková je také konzumace masa divokých afrických zvířat, populární bushmeat.

Opičí neštovice příznaky

Opičí neštovice se projevují podobně jako pravé neštovice, ale příznaky nejsou zdaleka tak intenzivní a ani ne tak nebezpečné. Začínají vysokými horečkami, bolestmi hlavy, svalů, kloubů a únavou (tedy příznaky podobnými chřipce), typické je zvětšení uzlin. Obvykle od třetího dne se pozoruje výsev vyrážky, začíná často na obličeji a šíří se na zbytek těla včetně dlaní a plosek nohou.

Nejprve jde o flíčky, z nich vznikají pupeny, pak puchýře, které prasknou, vznikají vřídky a na jejich povrchu zasychají strupy. Vyrážka se takto vyvíjí asi dva týdny, pak se strupy olupují a kůže se vyhojí během dalších dvou týdnů. Pokud došlo k nákaze pohlavním stykem, začíná vyrážka v oblasti genitálu a puchýřů tam bývá nejvíce. Vyrážka hodně svědí a lidé si ji často rozškrábou.

Jak se virus přenáší?

Opičí neštovice byly poprvé zaznamenány v Demokratické republice Kongo v 70. letech minulého století. Počet případů v západní Africe se v posledním desetiletí zvyšoval. Nemoc se objevila i v Evropě vždy v souvislosti s cestováním do rizikových míst.

Větší výskyt v USA v roce 2003 byl spojen s dovozem infikovaných gambijských krys z Ghany. Exotická zvířata byla určena pro ZOO shopy a v nich došlo k přenosu na psouny prériové. Ti jsou chovaní v amerických domácnostech jako mazlíčci a následně nakazili 81 lidí. Tehdy nedošlo k mezilidskému přenosu a průběh onemocnění nebyl vážný, nikdo nezemřel.

V současné době se ale v Evropě objevují případy, kdy nemocný nebyl v rizikových oblastech, ale k nákaze došlo při velmi blízkém až intimním kontaktu s druhou osobou. U řady pacientů se jednalo o rizikový pohlavní styk. Vzdušná nákaza typická pro plané neštovice je u opičích neštovic vzácná a vyžaduje velkou blízkost po více hodin.

Foto: Arif biswas, Shutterstock.com

Opičí neštovice se nově nepřenášejí jen ze zvířat na lidi, ale také z jednoho člověka na druhého

Jak se chovat, čeho se vyvarovat?

Jak vysvětluje MUDr. Pavel Dlouhý, předseda Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP, v minulosti se kladl důraz na rizikový kontakt s osobami cestujícími ze střední a západní Afriky. Také nyní pocházel první britský pacient z Nigérie. Ale ostatní případy již neměly s Afrikou nic společného a infekce se šíří mezi Evropany, kteří nikde necestovali nebo se vrátili z evropských měst s výskytem viru. Nakazili se většinou pohlavním stykem například v Londýně, Lisabonu nebo Maspalomas.

„Zásadní je, vyhnout se rizikovému sexuálnímu chování – tedy náhodným partnerům zejména v cizině, ve velkých městech a na dovolené, nechráněnému pohlavnímu styku bez kondomu a střídání většího počtu partnerů,” doporučuje lékař.

Toto varování je podle něj zvláště důležité před nadcházející letní cestovní sezónou. Při běžném kontaktu na veřejnosti například v dopravě, při nákupech či v zaměstnání je riziko nákazy minimální a postačuje dbát na hygienu rukou, čili je pečlivě umývat mýdlem a teplou vodou, případně používat dezinfekční gely.

Opičí neštovice: Pomůže očkování

Proti nemoci chrání očkovací látka proti pravým neštovicím. Tou se ale u nás očkovalo do roku 1980 a díky vymýcení pravých neštovic mohlo být očkování zastaveno. Důvodem byla také skutečnost, že původní vakcína měla řadu nežádoucích účinků. Nyní je k dispozici moderní očkovací látka 3. generace, která je snášena velmi dobře. Mohla by být použita u zdravotníků, laboratorních pracovníků, chovatelů zvířat a osob ohrožených závažným průběhem opičích neštovic pro závažnou poruchu imunity. Bylo by možné ji podat také po kontaktu s infikovanou osobou.

Léčba opičích neštovic

Kdo by měl vyhledat lékaře? Každý, kdo má příznaky nemoci a je si vědom rizikového kontaktu. Varovná je zejména situace, kdy se po několika dnech horeček se zvětšenými uzlinami objeví neobvyklá vyrážka se vznikem puchýřů. Nemocného je pak třeba izolovat a zajistit vyšetření všech, kdo se s ním setkali.

Žádná speciální léčba nemoci neexistuje, tlumí se příznaky léky proti horečce, bolesti či svědění.

Většina pacientů projde onemocněním bez následků, kůže se obvykle zcela zahojí. V Africe se udává smrtnost kolem tří a půl procent, ale v případě nákaz v Evropě či USA k úmrtím nedochází. Souvisí to s tím, že zdravotní péče i zdravotní stav populace jsou zde na vyšší úrovni.

Chcete se o nemoci dozvědět více? Přečtěte si tento článek.

Odborná spolupráce: MUDr. Pavel Dlouhý, předseda Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek