Hlavní obsah

Očima padesátky: Padesát odstínů matky

Foto: ilustrace Lenka Samešová
3. 5. 2021

Nepotřebuji ani pana Greye, ani bičík s pouty. Mně stačí moje máma, abych pochopila, že rafinované týrání může jít ruku v ruce s láskou. Vždyť co jiného než týrání je nařídit šestnáctileté dceři návrat z diskotéky před desátou? Anebo vypoklonkovat zarostlého týpka v dlouhém koženém kabátě z dívčího pokoje? Z mého pokoje!

Článek

V ten moment jsem mámu nenáviděla. Byl to básník! Skládal mi verše. A ona ho vyhnala! „Lucie je dítě, Lucie je černovláska, Lucie je první a poslední má láska.“ Máma zvedla oči v sloup, típla cigaretu a doporučila mi zopakovat si Nezvala. „A pro jistotu i Vrchlického, až to individuum pro trochu lásky půjde světa kraj.“ Musela jsem sebekriticky přiznat, že tak daleko by samozvaný básník asi nešel. Leda by tam byla hospoda. To jsou pak muži schopni velkých výkonů. Ale to moje máma byla taky, pokud šlo o rafinované způsoby, jak své dceři otrávit dospívání.

A pak jsem se jednoho dne probudila a zjistila, že není na světě moc lidí, které miluji bez výhrad, nároků a podmínek. Hravě je spočítám na prstech jedné ruky. A máma je na té ruce palec. Stojí trochu stranou, nehet na něm bývá okousaný, lak oprýskaný, však se dá schovat do dlaně, když na to přijde. Ale do palce se dloubu, když jsem nervózní, okusuji ho, když se soustředím, mačkám ho, když mám trému. Ostatní prsty mě takhle uklidnit neumí, poletují si jako ptáčci vzduchem, chlubí se prstýnky a na koho chtějí, si ukážou. S palcem tohle nejde. Je to solitér, klidný, vždy připravený pomoci. Proti ostatním prstům trochu pidižvík. Ale jak důležitý pidižvík! Bez palce bych nemohla pevně zvednout svoje dítě do náruče, ba ani zatnout pěst na jeho obranu. Bez palce bych neudržela nic v ruce, nepodepsala bych se pod žádnou důležitou větu, nezaklesla bych bojovně ruce v bok. Bez palce bych nemohla ukázat svým blízkým, že jsou nejlepší, ani naznačit, že o některých věcech je škoda mluvit. Palec je nepostradatelný, bez něj bych se ve světě drze vztyčených prstů - začasté těch prostředních – docela ztratila. A navíc bych tento víkend nemohla vyťukat sms, abych popřála své mámě vše nejlepší k svátku všech matek, tatramatek (vyprané prádlo!), karimatek (božská kuchyně!) a diplomatek (životní moudra!). Dopředu tuším, co mi odpoví. Že je to sice hezké, ale hlavně už bych měla přijet, protože je potřeba posekat zahradu a uklidit sklep.

Vždy to říkám. Padesát odstínů matky. Ale stejně je všechny miluju.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek