Po letech ve svatebních šatech? Oblékli jsme hned 4 ženy!

Ženy, které uvidíte v následujícím článku, skrývají ve svých skříních obrovský poklad. Svatební šaty, ve kterých se před lety vdávaly! Kde k nim tehdy přišly? Jaké příběhy se k nim vážou? A padnou jim i dnes? Zeptali jsme se jich a rovnou to i vyfotili. Pusťte Mendelssohna, jdeme na to!

Dvě sympatické dámy, které vidíte na fotkách, jsou Zdenka a Zdenka. A ač byste to možná na první pohled neřekli, jsou to matka s dcerou! „Když mi bylo sedmnáct, byla jsem se svou kmotrou v Brně na veletrhu. Měli tam vystavený závoj, který se mi líbil. A protože krásné kousky tehdy nebyly nikde k sehnání, přesvědčily jsme vystavujícího, aby mi původně neprodejný závoj prodal,“ vzpomíná Zdenka starší s tím, že tehdy vlastně ještě ani neznala svého současného muže. Ale závoj už měla!

Obě Zdenky se vdávaly v září, s rozestupem 25 let. Ve stejných šatech! Šlo o roky 1976 a 2001, dcera se vdávala prakticky přesně na stříbrnou svatbu rodičů. A jak vlastně šaty přišly na svět?

„Jeli jsme s dnes současným manželem z Dačic až do Liberce. Tenkrát se šaty nedaly jen tak koupit, a tak jsme vyrazili na liberecké výstavní trhy pro vambereckou krajku, která nebyla nikde k sehnání. Cestou jsem několikrát špatně odbočila, dokonce vždy na stejné křižovatce... Pletu si levou a pravou a nějakou dobu jsme se zkrátka motali v kruhu. Tak myslím, že manžel tehdy trochu zaváhal, jestli si mě chce vůbec vzít...“ vzpomíná se smíchem Zdenka starší. Šaty jí pak ušila švadlena.

„Že se chci vdávat s mamčiných šatech, jsem věděla hned,“ popisuje rozhodnutí Zdenka mladší, „mamka je jen musela upravit. Udělala tři falešné sámky a doplnila krajku. Té tehdy jako holka spořivá koupila rovnou víc, a bylo to.“

Abychom ale slávě šatů neubírali, je nutné dodat, že už před lety se v této róbě vdávaly kamarádky Zdenky starší. „Na černobílých fotkách vypadaly báječně. Pamatuju si minimálně tři známé,“ doplňuje. Tak že by třeba i vnučka Eliška pokračovala v této tradici...? „Kdo ví, zatím jí je teprve 17 let...“ smějí se obě.

Sabina se vdávala před 12 lety. „Bylo to v červnu v roce 2002 v Praze na Libeňském zámečku, hostinu jsme tehdy měli v altánu na Žofíně,“ vzpomíná. „Šaty jsem si vybrala v časopise, kde byly zahraniční svatební modely, líbil se mi jednoduchý lodičkový střih,“ dodává. Šila jí je kamarádčina švadlena.

A proč nejsou bílé? „Nejsem sice příliš pověrčivá, ale už tehdy jsem měla dceru, takže jsem alespoň této tradici, která odkazuje k jakési ,poskvrněnosti', vyhověla,“ vysvětluje. Vyhrála barva šampaň, látku Sabina pořídila v pražské Lazarské ulici, kde byla velká galanterie. „Samotné ušití mě stálo tři tisíce,“ vzpomíná.

A proč si svou sváteční róbu schovává dodnes? Váže se na ni speciální tradice! „Několik let vždy v čase výročí svatby jsme se s manželem i s družičkou, tedy dcerou Iňou, oblékli do šatů a vyrazili na Hrad do oblíbené restaurace. Bylo vždy moc fajn si zavzpomínat, lidé se otáčeli a fotili si nás,“ směje se Sabina.

Blanka se vdávala před 35 lety. „Svatební šaty se tehdy jen šily. Měli jsme rodinnou švadlenu, která je celé připravila," vzpomíná Blanka. Švadlena přijela do Sázavy k Blančině rodině a bydlela u její babičky. „Měla samostatný pokoj, moje babička jí vařila a ona během pobytu přešila a ušila oblečení pro celou rodinu, bylo to u nás takhle vlastně každý rok," usmívá se.

Krajku pořídili v pražské Kotvě, bílý samet dostala rodina už dříve od příbuzných, kteří ho pořídili levně díky tomu, že pracovali v textilce. A šaty si Blanka schovává dodnes. „Pořád jsou krásně bílé, jen nitky, které spojují krajku, trochu zežloutly," přiznává. Šaty prý už chtěla před lety vyhodit, ale manžel ji přesvědčil, aby si je na památku schovala. A tak leží ve skříni a Blanka je obléká opravdu jen vzácně a spíše z nostalgie. Pořád jí padnou, tak proč ne?

A co vaše svatební šaty? Máte je ještě? Šily se, anebo půjčovaly? Zavzpomínejte si v diskusi pod článkem!