Pomoc! Jsem týraná

Intervenční centrum poskytuje ambulantní (pobytové) služby osobám ohroženým domácím násilím v těch případech, kdy policie vykáže ze společné domácnosti násilníka, nebo v případech, kdy se oběti samy obrátí se žádostí o pomoc nebo radu.

V České republice působilo v roce 2007 celkem 15 intervenčních center, které řešily násilí v rodině v 862 případech, a co víc, v těchto ohrožených rodinách žilo 941 nezletilých dětí. Kromě toho se zabývaly kauzami osmi žen v souvislosti s mezigeneračním násilím vůči rodičům a prarodičům. Jen v Praze zaznamenalo intervenční centrum vloni 59 případů násilného chování v rodinách. Jak vlastně vypadá práce intervenčního centra?

Jakmile intervenční centrum obdrží od Policie ČR zprávu s rozhodnutím, že násilná osoba je v řeči úřední vykázána, musí do 48 hodit navázat kontakt s ohroženým člověkem a nabídnout mu sobní setkání v intervenčním centru. Přibližně 90 % ohrožených nabídku přijímá a nejpozději druhý nebo třetí den přichází do centra. Zde mu pomohou sociálně-právní poradci při sepsání různých podání a poskytnou potřebné informace a instrukce. Ohrožené osoby se odhodlávají důsledněji řešit domácí násilí v průměru až po pěti až šesti letech soužití, kdy opakovaně zažívají fyzické útoky (facky, rány pěstí, kopání, vláčení za vlasy, lámání rukou, údery do těla i do hlavy). Partner domácí násilí páchá v soukromí, proto je typické, že oběť nemívá přímé důkazy a svědky útoků.

Čím se odlišuje domácí násilí od tzv. italských domácností? V italských domácnostech se partneři mohou hlučně hádat, ale jejich role jsou rovnocenné. V rodinách, kde dochází k domácímu násilí, je jasně daná vůdčí role trýznitele. Hned na začátku vztahu vytváří jeden z partnerů pravidla soužití, druhý se celkem ochotně podřizuje. Často si ohrožená osoba ani nevšimne, že násilník zpočátku nenápadně, později otevřeně kontroluje dodržování pravidel. Konflikty vznikají při jejich porušování, nerespektování a v ohrožené osobě brzy vzniká silný pocit viny. Sama sebe viní za agresi partnera. Ona přece byla ta, kdo něco nesplnil... Role partnerů jsou při domácím násilí neměnné, jasně dané - jeden má moc a absolutní kontrolu nad tím druhým. Rozhodování násilníka se týká veškerého života v rodině: partner může ženu odříznout od všech sociálních kontaktů i od kontaktů s nejbližší rodinou.

O příkladech z praxe mnohé ví ředitelka pražského Intervenčního centra dr. Marie Šustrová. Poslechněme si její vyprávění:

„K nejdrastičtějším případům, kdy byl muž vykázán a zároveň obviněn z trestného činu týrání blízké osoby, patří příběh paní Věry. Když přivedla svého přítele poprvé do rodiny, byla reakce rodičů jednoznačná. Měli pocit, že to pro jejich dceru není vhodný partner. Dcera se však tajně vdala, protože čekala dítě. Do partnera byla zamilovaná, obdivovala jeho úspěchy v podnikání. Brzy po svatbě pochopila, že její muž má dvě tváře. Umí být úspěšný v práci a dokáže se prosadit. Bohužel tak, jak si uměl vyřizovat účty s konkurencí, stejně brutálně nastolil pořádek i v rodině. První facka padla již v době těhotenství. Brzy následovaly další, zdánlivě drobné, incidenty - hrubosti, nadávky, rány do těla, vyhrožování. Rozhodoval o všem - o financích, jejích přátelích, volném čase, penězích. Vnutil jí představu, že je ve všem neschopná a nedostatečná, trpěla pocity viny, že je to ona, která provokuje jeho agresi. Uzavřela se i před nejbližší rodinou. Domácí násilí prožívala dvanáct let, ale nejvíc ji mrzelo, že svědkem útoků a vulgárního napadání je syn. Případ vyvrcholil v posledních dvou letech. Žena přestávala být jen pasivním příjemcem domácího násilí. Už nemlčela, když jí něco vytkl nebo ji ponížil. Týral ji, děsila se, když odemykal dveře. Teprve v okamžiku, kdy před ní šermoval zbraní, sykal na ni (aby u sousedů neslyšeli), že je nula, k ničemu, že její povinností je zastřelit se, pochopila, že už s partnerem být nechce. Šlo jí o život. Partner si byl tak jistý sám sebou, že se odešel napít do kuchyně. Stačila vyběhnout ven a vzápětí nahlásila případ na policii. Manžel byl vykázán a ženu oslovilo Intervenční centrum Praha. V současné době je vyšetřován pro týrání blízké osoby, je ve vazbě, žena podala návrh na svěření syna do své péče a návrh na rozvod. V intervenčním centru byla od zadržení násilného manžela asi pětkrát. Souběžně navštěvuje psychiatra, který jí velice pomohl. Zjistil u ní probíhající posttraumatickou stresovou poruchu a začal ji léčit. Ukazuje se totiž, že asi polovina žen, které dlouhodobě zažívají domácí násilí, má tuto poruchu, kterou např. trpí lidé z válečných oblastí nebo ti, kteří byli svědky usmrcení blízkého člověka nebo mimořádné hrůzy."