Hlavní obsah

Pomoc! Partner nedá bez maminky ani ránu

Foto: Thinkstock

Vás miluje, ale na matce je závislý

Dávno překročil třicítku, přesto s každou prkotinou volá rodičům. Jednoduše je na nich závislý. S jejich pomocí vybírá vaši společnou dovolenou, bez otcova souhlasu nekoupí nové auto a polyká vitaminy, které mu doporučila jeho matka. Jaký je život s mamánkem? Dá se to vůbec přežít? A je možné partnera od rodičů odstřihnout?

Článek

Devětadvacetiletá Eliška žije s třiatřicetiletým Pavlem už několik let. Ze začátku, v době největší zamilovanosti, jí jeho „vřelý“ vztah k rodičům připadal hezký, je přece moc fajn, když i dospělý chlap dává najevo svou lásku k matce a otci. Jenže poslední dobou z toho Eliška doslova šílí.

„Je to strašné. Volá si s rodiči několikrát denně a konzultuje s nimi úplně vše, co se týká jeho, mě, našeho společného života, plánů do budoucna a podobně,“ říká Eliška. Pavel jim spolu s otcem vybral dovolenou, spolu s matkou usoudil, že Eliška používá špatný prací prášek, a proto má Pavel suchou kůži, a nakonec rodiče rozhodli, že by si Pavel s Eliškou měli pořídit větší byt. „Už jsem na to úplně alergická. Kdykoli se s Pavlem o čemkoli bavíme a on má říci svůj názor, nedej bože učinit rozhodnutí, volá rodičům. Z věty ,počkej, cinknu domů, co na to naši' mám už osypky,“ popisuje Eliška. Co s takovým chlapem?

Ach ta puberta

Podle odborníků mají k takovému chování sklony muži, kteří se v mládí jednoduše neodstřihli od svých rodičů. Neměli snahu se osamostatnit a převzít odpovědnost sami za sebe a rodiče je k tomu nijak nevedli a nevyžadovali to po nich. „V podstatě se dá říct, že jde o muže, kteří si neprošli pubertou. To je totiž životní období, které krom toho, že s námi různě hormonálně smýká, je zároveň také příležitostí se oddělit od svých rodičů,“ vysvětluje psycholožka Katarína Lomská Filasová. Jenže tenhle přerod dítěte v puberťáka a následně v dospělého tvora neprobíhá samovolně, ale je třeba se na tom aktivně podílet.

Foto: Thinkstock

Misto s kamarády jezdíte k rodičům na návštěvu, a už znáte všechny dětské etapy svého miláčka nazpaměť?

  • V pubertě by si měl každý uvědomit, jak ho rodiče vychovali, co z toho si chce do budoucího života vzít, a co naopak ne – například vyhodnotí, že upřímnost rodičů je krásná vlastnost a chce se tak také chovat. Naopak to, že kouří, se mu nelíbí, proto se cigarety nehodlá ani dotknout.
  • Je to období, kdy si člověk utváří vlastní názory a konflikty s rodiči slouží jako dobrý trénink k tomu, aby si dokázal v životě stát za svým a uhájit si své postoje.
  • Zároveň rodiče musí své dítě vést k samostatnosti a zodpovědnosti a puberta je ideální čas – například mohou svému dítěti říci, že pořídit si motorku není dobrý nápad, ale zároveň musí nechat své dítě nést za toto rozhodnutí následky. Ať si na motorku sežene peníze, veškeré opravy, hledání garáže a podobně si musí vyřešit samo. To je život!

Jednoduše řečeno, někdy mezi dvanáctým až devatenáctým rokem má každý prostor na to, aby se z plného vlivu rodičů vymanil. „A to s veškerou zodpovědností, která k životu dospělého člověka patří. Tedy, když se pro něco rozhodne a výsledek se mu nebude líbit, tak se nebude snažit to na někoho hodit, ale přizná si, že si tu šlamastyku vyrobil sám,“ upřesňuje Katarína Lomská Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Strach z rozhodnutí

A právě tohle mamánci neumí. Problémy mají především s následujícími věcmi:

  • Neumí se rozhodovat– nikdo je to neučil, nikdo to po nich nevyžadoval. Rodiče vždy rozhodli vše za ně a jim to vyhovuje, je to pohodlné.
  • Mají strach ze zodpovědnosti– když nic nerozhodnou, nic nezkazí. A když se něco nepovede, oni za to nemůžou. Tohle je zbabělý přístup k životu, který nikam nevede.
  • Chybí jim sebevědomí– nejsou si jisti sami sebou, nevěří, že by dokázali učinit správné rozhodnutí. Nejspíš jim rodiče odmala vtloukali do hlavy, že jsou hloupí, sami na nic nestačí, ale naštěstí mají rodiče, kteří vše zařídí.

A jejich životní partnerky čeká celá řada nepříjemností. „Žijí v podstatě s nedospělým mužem. Není jim partnerem pro diskuse, nemohou se opřít o jeho názor, protože on vlastně žádný nemá. Takové ženě nezbude než věci rozhodovat za oba sama, ale pak navíc počítat s tím, že se v případě neúspěchu dočká kritiky,“ vysvětluje Katarína Lomská Filasová.

Druhou možností je, že se partneři k nějakému rozhodnutí horko těžko doberou, ale muž může během chvilky změnit svůj postoj. V podstatě k tomu stačí jeden krátký telefonát s maminkou!

Tip redakce:Bojujete s tchyní? Jak na ni vyzrát, se dočtete v článku Typologie tchyní: Která je ta vaše?.

Foto: Thinkstock

Když tak skvěle vychovala jeho, zvládne jeho maminka jistě vychovat i vaše dítě

Musí se změnit!

Existuje v podstatě jediná šance, jak tohle vyřešit. Muž musí dospět, pracovat na sobě a naučit se nést odpovědnost za svůj život. Jeho partnerka mu může pomoci tím, že upřímně řekne, jak se jí současný stav nelíbí a nastaví hranice. „Může mu jasně říci, že se jí neustálé konzultace s rodiči nelíbí a odmítá je. On se pak může rozhodnout, zda je ochoten ke změně,“ říká Katarína Lomská Filasová.

Pokud se rozhodne dospět, musí zvládnout (nejlépe s pomocí odborníka) především následující:

  • Měl by diskuse s rodiči snížit na minimum, a především by s nimi neměl řešit žádná rozhodnutí.
  • Musí počítat s negativní reakcí rodičů. Byli zvyklí, že s nimi vše konzultoval, a najednou se cítí na druhé koleji. Musí jim vysvětlit, proč se změnil a že nejde o jejich chybu, ale o jeho způsob, jak dospět.
  • Musí se naučit rozhodovat a být připraven na to, že ne vždy se to povede. Musí být připraven „prohrávat", tedy i případnému špatnému rozhodnutí se postavit čelem a rozhodnout se znovu a lépe.

Jeho partnerka by mu ve všem měla být oporou. Výčitky, že něco špatně udělal, rozhodně nepomohou. Muž potřebuje od ženy cítit, že si ho váží, že je vždy na jeho straně. Žena musí mít neustála na paměti, že partner, byť už je dávno dospělý, opožděně prochází pubertou. Proto se to musí snažit vydržet a být trpělivá!

Mnohem horší je, když se muž odmítne od rodičů odpoutat. Pak musí žena velmi zodpovědně zvážit, zda chce v takovém vztahu žít. Založit s takovým mužem rodinu je totiž poměrně riskantní. Třeba o tom, kam půjde vaše dítě do školy, bude přes vašeho manžela rozhodovat babička s dědečkem. To se dá těžko zvládnout. „Já osobně bych se toho hodně bála, neriskla bych to. Nejspíš by to bylo, jako mít dítě s tchyní,“ dodává Katarína Lomská Filasová.

Tip redakce: Nejen jeho rodiče vám mohou komplikovat vztah. Přesvědčí vás o tom článek Co je horší než tchyně? Partnerova sestra!.

Jaký je váš partner? Jak moc „vřelý“ vztah má ke svým rodičům?

ynezorPumanzeSaNyknalC