Článek
Když Ivana čekala v polovině 80. let první dítě, dostala se jí do rukou kniha francouzského porodníka Fredericka Leboyera s názvem Porod bez násilí. Nejenže jí toto dílo okamžitě zaujalo, ale zároveň vzbudilo nechuť absolvovat takzvaně klasický porod. Navíc připomeňme, že v tehdejších porodnicích se s rodičkami často nezacházelo zrovna v rukavičkách. Chyběl jakýkoli pocit výjimečného okamžiku z narození dítěte - miminko bylo matce automaticky odebráno, a sestry jí ho přinášely jen v předem stanovených intervalech na kojení. Ostatně není divu, že v této atmosféře a za těchto podmínek přestávaly matky brzy kojit, mnohdy jim dělalo potíže se umět o dítě postarat, přinesly si domů „panenku" a měly stres z toho, jak ji například vykoupat.
Leboyer razil cestu porodu, která by byla citlivá jak k matce, tak k novorozenci a nevyvolávala by zbytečná traumata.
Průkopnický experiment
Jak se Ivana dozvěděla, v Česku tehdy existovala jediná porodnice, která umožňovala porod zcela jinak, dokonce dle inspirace Leboyera. A to v Ostrově nad Ohří. Zařídila si možnost přivést miminko na svět právě tam. Oproti tomu, co slyšela od kamarádek, které absolvovaly narození dítěte v klasických nemocnicích, byla z tamního prostředí nadšená.
Maminky tu měly pokojíčky pro nejvýš čtyři rodičky, u postele postýlku pro miminko. Sestřičky každou maminku naučily, jak dítě držet při kojení, při koupání, jak přebalovat. Byly nápomocné, ale vedly každou k tomu, aby se to sama naučila a co nejdříve byla schopná se o děťátko sama postarat.
Kontakt dítěte s matkou je zásadníFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Ivanin vlastní porod pak probíhal s vlídností personálu, v tmavé místnosti, miminko jí hned po porodu položili na břicho, od té chvíle ho měla stále u sebe, měla pokyn přikládat ho k prsu, kdykoli pláče, aby se jednak naučilo pít, jednak aby stimulovalo samotnou tvorbu mléka.
Sice to nebylo přesně podle Leboyera, protože při vlastním porodu nebyla přípustná jiná poloha než vleže, ale i tak větší ohled vůči rodičce i miminku představoval odvážný průlom.
Naši předkové stojí za inspiraci
Frederick Leboyer nebyl jen zkušený porodník, ale i člověk, který se zajímal o různé kultury, cestoval po všech světadílech. Došlo mu, že porod tak, jak ho už tehdy praktikovala takzvaná vyspělá civilizace, je velmi nepřirozený. V dřívějších dobách ženy - například indiánky - rodily vkleče, vsedě... dítě si pak okamžitě přivinuly k sobě, kojily tak, jak si dítě „řeklo". Ostatně nemusíme chodit tak daleko - obdobně to praktikovaly i u nás třeba ženy na poli, což známe například i ze slavných obrazů.
Právě těmito poznatky se francouzský porodník inspiroval.
Necitlivost „klasického" porodu
Leboyer kromě toho dokázal nahlížet fyziologické a biologické procesy, kterými novorozenec prochází.
Jen tak mimochodem, v této souvislosti svým pozorováním a teorií do značné míry vyvrátil tvrzení Sigmunda Freuda, zakladatele psychoanalýzy, že každý z nás přichází na svět již poznamenán prvním traumatem - porodem. Podle Leboyera je toto podvědomé trauma způsobeno nikoli samotným porodem, ale tím, že je veden necitlivě.
Jeho závěry znějí naprosto logicky:
- Při „klasickém porodu", jaký byl tehdy a až do nedávné doby praktikován jako jediný možný, se například při poloze matky vleže dostává dítě na svět zbytečně obtížně. Polohy, které uplatňovaly primitivní národy, byly z tohoto hlediska mnohem příznivější.
- Potom je vystaveno záři operačních reflektorů, i když bylo v matčině břiše dosud ve tmě - takže další šok.
- Při klasických porodech lékař hned po narození popadl dítě za nožičky a hlavou dolů jím zatřásl. Pláč dítěte byl důkazem, že žije a dýchá. Leboyer poukázal na to, že se nelze divit zoufalému pláči - ze schoulené polohy, ve které novorozenec spočíval devět měsíců, je drasticky přiveden do dalšího šoku, což nemá žádné opodstatnění.
- Po „klasickém" porodu bylo dítě odebráno matce, takže ztratilo kontakt s tím jediným, co pro něj bylo známé a znamenalo bezpečí.
- Tím, že je dítě matce po produ odebráno, nemělo dost možností naučit se pít mateřské mléko.
Narození dítěte je výjimečný okamžikFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Jak to dělat lépe
Veškeré nynější alternativní metody porodu odpovídají původnímu Leboyerovu pojetí: Akceptovat co nejpřirozenější polohu matky, maximálně omezit jak její stres, tak šoky, které provázejí příchod dítěte na svět.
Z toho plyne, že matka by v první řadě měla mít možnost vybrat si polohu, v které chce rodit. Dítě by mělo být ochráněno před zbytečnými traumaty - ostrým světlem, násilnou změnou polohy, odpoutáním se od matky.
Co dnes porodnice nabízejí
V málokterém oboru se podařilo prosadit tak výrazné změny jako v porodnictví. Takže vše, co bylo řečeno, již není utopií, ničím výjimečným. Celá řada nemocnic a porodnic nabízí velmi specifické služby v zájmu budoucích maminek i jejich potomků. Metody porodu i následná péče zahrnují nebývalou škálu rozmanitosti podle individuálních požadavků. Jde jen o to si včas a vhodně vybrat.
