Hlavní obsah

Očima padesátky: Poslední veselé Velikonoce

Foto: ilustrace Lenka Samešová
29. 3. 2021

Nechci malovat Jidáše na zeď, ale mám strach o budoucí podobu Velikonoc. V našem hyperkorektním světě je podle mého otázka času, kdy si někdo posvítí třeba na Bílou sobotu. Bude stačit vysvětlení, že barva odkazuje na čistotu? Nebo budeme hledat jiné přívlastky, dostatečně vycmrndlé a nicneříkající, aby nikoho, ale opravdu nikoho neurazily?

Článek

Pokrok nezastavíš. Zvlášť, kdy je jeho hybatelem soused Milda, práce a alkohol všeho druhu. Zanechav čerstvé vrbové proutky věčným romantikům splétá už mnoho let pomlázku z bužírky. V jeho případě spíš z debužírky, protože hody, které provázejí jeho doprovody, sestávají z tuzemátku, ferneta a slivovice. Doufala jsem si, že když mu dám vajíčko, urazí se a už nikdy nepřijde. Omyl. Usadil se na zápraží a tak dlouho drmolil „nemáte-li prémiový, dejte aspoň bílý,” až mi nezbylo, než otevřít lahev Bacardi rumu. Ale jen ať si Milda užije, kdo ví, jak budou vypadat Velikonoce v budoucnu. Podle mého totiž skýtají až nepříjemně mnoho témat pro aktivisty všeho ražení. V rámci košaté diskuze o genderu by například někdo mohl namítnout, že vyplácet pomlázkou ženské zadnice je nejen ponižující, sexistické a urážlivé, ale hlavně nekorektní. Nezáleží přece na tom, jakého pohlaví je majitel/ka půlek, ale jak kvalitní je to člověk. Ergo by se neměla řešit genderová příslušnost zadnice, ale její kvalita. Jenže kdo určí, jaké pozadí má být v popředí šiku zadků určených pro pomlázkový rituál? Moment. Nezavání pomlazování vrbovými proutky ageismem? Proč by se měly ženy, tedy pardon, bytosti, vůbec pomlazovat? Závisí snad jejich uplatnění ve společnosti na tom, jak mladě vypadají? A jak krásné jsou? (Závisí. Ale říkat nahlas se to nesmí. Navíc bych vypadala jako zapšklá padesátka. Což samozřejmě jsem.)

Nahnuté to má i další symbol Velikonoc. Vsadím plato biovajec, že za pár let nebudu řešit barvu kraslice, ale to, zda pochází od nosnice žijící ve volném chovu. Co když se mi u dveří zjeví aktivista převlečený za koledníka? Nabídnout mu nějaký klecový šunt by znamenalo riskovat, že se dotyčný rozhlédne kolem, a protože nenajde nic, co by připomínalo slepičí klec, připoutá se řetězem aspoň ke kocouří přepravce. A kocour, Jidáš jeden starý, se aktivistovi bude vděčně třít o nohy, protože zavírací bedýnku nesnáší. Apropos, Jidáš. Je to ještě pořád zrádce, nebo už ubohá oběť systému, jež není plně zodpovědná za své činy? Já jen, aby mi ze soucitu k této truchlivé postavě nezakázali pečivo po něm pojmenované. To mám totiž na Velikonocích ze všeho nejraději. Nejen kvůli němu bych ale byla ráda, aby nám Velikonoce vydržely ještě chvíli veselé. A pokud možno nekorektní.

Než nám zakážou Bílou sobotu, přečtěte si zatím, co vlastně barvy jednotlivých dnů velikonočního týdne znamenají. A jestli vás na tradice moc neužije, zasmějte se i u starších fejetonů Lucie Šilhové v její rubrice Očima padesátky

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek