Hlavní obsah

Velikonoce: Kdy podle tradic cinkat mincemi a kdy péct?

Foto: Foxxy63, Shutterstock.com

I letošní Velikonoce budou kvůli koronaviru jiné. To ale neznamená, že si je nemůžete i tak užít. A třeba i objevit některé z klasických zvyků.

Článek

Velikonoce jsou pro křesťany největšími svátky, připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Slavily se ale i dříve, Židé si připomínali vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví, pohané zase návrat jara. A i když ne všechny tradice půjde letos realizovat, je zajímavé si je připomenout.

Svatý týden

Velikonoce nejsou jen pondělí, kdy je pomlázka. Věřící se soustředí na Svatý týden, který pondělku předchází. Je posledním časem Ježíšova pozemského života. Připomeňme si zvyky jednotlivých dní tohoto týdne i s datem, kdy se slaví právě letos. Velikonoce jsou totiž pohyblivým svátkem.

Květná neděle (28. března)

Květná neděle je poslední neděle čtyřicetidenního půstu. Křesťané si připomínají příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, kterého lidé vítali palmovými ratolestmi. V chrámech se začínají zpívat pašije, lidé tam nosí větvičky kočiček k požehnání.

Zvyky velí začít s úklidem – dům se vymetal zelenými ratolestmi, aby se vyhnaly neřesti a nemravnosti. Zapovězeno bylo cokoli péct, protože by se tím přivolala neúroda.

Modré pondělí (29. března)

V tento den by se nemělo pracovat, to ovšem neplatí pro hospodyně. Ty mohou pokračovat v pořádném úklidu domácnosti. A proč Modré? Zřejmě jde o překlad z německého „blau“, to ale kromě „modrý“ znamená také „neschopný práce“ nebo i „podnapilý“.

Šedivé úterý (30. března)

Kromě pokračování v úklidu a vymetání pavučin nebylo na programu nic zásadního. Úterý má někde označení Šedivé a někde Žluté – v obou případech se název odůvodňuje počasím typickým pro tuto dobu.

Foto: Dmytro Zinkevych, Shutterstock.com

Týden před Velikonočním pondělím je podle tradic také ve znamení úklidu

Sazometná nebo Škaredá středa (31. března)

Podle historie je středa dnem, kdy Jidáš zradil Ježíše. Prý není dobré se tento den mračit, protože by vám to mohlo vydržet celý rok, odtud název Škaredá. Všechny stesky a splíny šlo zaplašit třeba tradičním vymetáním komína po zimním vytápění, odtud zase plyne označení Sazometná. Podávalo se „škaredé jídlo“ – často to byl bramborák, který se ale natrhal na kusy, aby nevypadal dobře, i když dobře chutnal. Pozor, nejedná se o Popeleční středu, tou začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi.

Zelený čtvrtek (1. dubna)

Poslední den, kdy se rozeznějí zvony a varhany, pak je nahradí zvuk řehtaček. Zvony prý odlétají do Říma pro požehnání a vracejí se až v sobotu večer, aby stihly zvěstovat zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pro křesťany je to den odpuštění. Večerní mší začíná nejdůležitější část liturgického roku, velikonoční třídení. Při mši svaté se připomíná Poslední večeře Páně, před kterou myl Ježíš učedníkům nohy. Uprostřed bohoslužby tedy kněz symbolicky umývá nohy dvanácti lidem.

„Zelený“ čtvrtek vznikl také zřejmě z německého „Grűndonnerstag“, staré sloveso „greinen“ znamená „plakat“. Podle jiných pramenů pochází označení od zelených rouch, která se tento den nosí pří bohoslužbě.

Každopádně jídelníček má být tento den hlavně zelený. Zkuste salát z pampelišek, špenát, zelí. Barevně odpovídají i hráškové karbanátky. Po zimě skvělá příležitost doplnit vitamíny.

Hospodyňky pekly jidáše a pokračovala úklidová šichta – ještě před východem slunce musely zamést dům a vynést smetí. Bylo zvykem namazat krajíc chleba medemSnězený před východem slunce chránil na rok před uštknutím hadem i bodnutím vosou, hozený do studny měl zajistit dostatek vody. Pokud byste chtěli být při penězích, měli byste si počkat na poslední zvuk zvonů a přitom zacinkat mincemi.

Foto: Tereza Koudelkova, Shutterstock.com

Zelený čtvrtek je nejen vhodný čas na to, abyste si dali k obědu salát, ale také na pečení jidášů

Velký pátek (2. dubna)

Den ukřižování a smrti Ježíše Krista je dnem rozjímání a ticha. Bohoslužba na Velký pátek má tři části: bohoslužbu slova, uctívání kříže a přijímání. Tento den se ovšem nese i ve znamení tajemna – země měla podle pověr vydávat poklady, vodníci se proháněli na souši na koních a čarodějnice vás mohly uhranout. Bylo zvykem vstát brzy a omýt se v potoce, aby se vás drželo zdraví. Nebylo dobré nic půjčovat ani si půjčovat. Půjčená věc mohla být očarovaná. Bylo zakázáno hýbat se zemí a pracovat na poli nebo v sadech. Také se nesmělo prát, protože by se prádlo nenamáčelo do vody, ale do krve Krista.

Bílá sobota (3. dubna)

Bílá sobota znamenala konec půstu. Opět se uklízelo, ale také bílilo (asi aby po celotýdenním úklidu bylo zas co cídit). Od toho prý název Bílá sobota. Druhé vysvětlení je, že to je podle roucha nově pokřtěných.

Napilno bylo v kuchyni, vařilo a peklo se na Boží hod velikonoční a Velikonoční pondělí. Na pole se nosily křížky z ohořelých dřívek, aby přivolaly úrodu. Dívky a ženy zdobily vajíčka, chlapci a muži pletli pomlázky z čerstvého proutí.

Po západu slunce začíná velikonoční vigilie, nejdůležitější bohoslužba celého liturgického roku. Před kostelem se světil oheň, od kterého si mohli věřící zapálit svíčku a odnést si posvěcené světlo domů. Od ohně také kněz zapálí paškál, velikonoční svíci symbolizující Krista a jeho vítězství nad smrtí, a od té pak svíce všech věřících. Následují další části velikonoční liturgie. Této noci, při které křesťané bdí a modlí se, se říká velká noc, odtud název celých svátků.

Foto: Liliya Kulianionak, Shutterstock.com

Bílá sobota byla tradičně věnována i zdobení vajíček

Velikonoční neděle čili Boží hod velikonoční (4. dubna)

V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš Kristus z mrtvých, a proto je pro věřící nejvýznamnějším dnem celých svátků právě neděle, tedy Boží hod velikonoční. Dříve to byla příležitost vzít si nové oblečení. Beránek, mazanec, vejce a další velikonoční dobroty se nechávaly světit a každý, kdo přišel na návštěvu, z nich kus dostal. V některých krajích jedli svěcené jídlo vestoje v kostele, jindy jím hospodář z části podělil i zahradu a studni, aby byla úroda a voda.

Velikonoční pondělí (5. dubna)

V našich zemích je tento den zhruba od 14. století ve znamení tradiční pomlázky. Cílem vyšlehání má být omlazení, krása a zdraví dívek a žen. Za odměnu za výprask dostávali muži barevné pentle na pomlázku, zdobená vejce a alkohol, chlapci třeba i sladkosti. V některých oblastech chlapci polévali děvčata vodou, jinde to bylo naopak. Mezi zvyky Velikonočního pondělí bylo i objímání stromů, což mělo člověku dodat sílu. Součástí tradic byl i bohatý oběd.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek