Potrat! Jak se s ním vyrovnat?

Samozřejmě ne vždy je takový optimismus namístě. Zejména pokud dojde k samovolnému potratu opakovaně, je třeba se obávat závažnějších zdravotních příčin. Nejčastěji to bývá vrozená vada dělohy nebo její malé rozměry. Ale ani pak se díky medicínským vymoženostem a vhodné léčbě nemusíte vzdávat naděje na další úspěšné těhotenství. Může se také jednat o některý typ infekce, která si zaslouží speciální lékařské zásahy, po nichž rovněž vzniká šance, že vaše děťátko spatří světlo světa přirozenou cestou.

Pokud se nejedná u ženy o nějakou zmíněnou lékařskou příčinu, je samovolný potrat způsoben v naprosté většině případů chybným vývojem zárodku. „Příroda se zbavuje nepodařených produktů početí" - tak zní formulace, kterou v této souvislosti lékaři často používají. Jde o to, že plod a jeho vývoj je od počátku poškozený, takže odumírá a vyvolá samovolný potrat. Příroda se tak sama zbavuje genetických omylů a zamezuje narození postižených jedinců. V takovém případě pak nemá samovolný potrat žádný vliv na další těhotenství.

„Ženy by z prvního samovolného potratu neměly vyvozovat žádné fatální závěry, co se týče jejich nebo partnerovy schopnosti zplodit zdravé dítě. Bývá to totiž opravdu jen ,situační nedopatření přírody', kdy zkrátka vše v zárodku a organismu ženy ,neklapne' tak, jak má. S drtivou pravděpodobností se tohoto omylu už nevyzpytatelná příroda příště nedopustí," říká gynekolog Martin Příhoda. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že po prvním potratu děloha posílí a o to menší problémy hrozí v další graviditě.

Většina potratů proběhne do konce třetího měsíce, mnohdy hned v prvních týdnech. V poslední době se ukazuje, že velký význam pro udržení těhotenství má správná snášenlivost mateřského organismu vůči plodu, který je částečně „cizím" vetřelcem v organismu. Nejasný je podíl hormonálních nepravidelností i řady dalších faktorů. Ne u každého potratu jsou proto lékaři schopni příčinu vůbec vypátrat.

Nicméně po 12. týdnu máte již skoro vždy vyhráno. Riziko samovolného potratu je mnohem menší. Hlavními důvody pak bývají již zmíněné odchylky tvaru dělohy a infekce. Až v této pokročilejší fázi přistupuje jako rizikový faktor poškození uzávěrového aparátu děložního hrdla, hlavně v souvislosti s předchozími interrupcemi.

A jaké jsou příznaky rizika samovolného potratu? Nejčastějším je v počátcích těhotenství krvácení. Později se objevují bolesti v podbřišku, ty jsou právě prvním příznakem po 12. týdnu.

Potrat může probíhat velmi bouřlivě - s bolestmi, krvácením a celkově špatným fyzickým stavem, ale i téměř nepozorovaně - jde tzv. o zamlklý potrat. Při něm se nekrvácí, mohou být jen mírné bolesti v bederní oblasti a jinak nic. Jiným příznakem jsou horečky a zimnice - když už je mrtvý plod v těle matky delší dobu. Tedy: při jakýchkoli obtížích - bolesti břicha nebo zad, špinění či krvácení, výrazné nevolnosti, zvýšené teplotě - se neváhejte okamžitě vydat k lékaři! Zejména díky ultrazvuku jsou lékaři schopni stanovit, zda je plod živý a životaschopný, a podle toho určit míru rizika potratu.

Pokud k němu dojde, neděste se následujících procedur:

Čeká vás takzvaná revize dutiny děložní a kyretáž, což laicky řečeno znamená odstranění zbytků plodu a obalů. Není to žádné drama, zákrok se provádí pod anestezií. A hlavně - přispěje k tomu, abyste byly ušetřeny dalších zdravotních problémů a vaše další těhotenství se pokud možno obešlo bez potíží.

Tereza se s partnerem ve svých dvaatřiceti letech rozhodla pro dítě. Oba se těšili a věřili, že jim to musí vyjít. Ale skoro rok bylo jejich úsilí marné. Lékaři konstatovali, že ani u jednoho z nich žádnou „chybu" nenalezli, takže stačí trpělivost. Ta sice přinesla ovoce, ale výsledkem byl potrat. „Byla jsem úplně zoufalá. Měla jsem strach, že nejsem schopná mít dítě. Manžel mě všemožně podporoval, ale cítila jsem, že má taky obavy. Uklidňování doktora mně nepřišlo moc přesvědčivé. Ale měl pravdu," líčí své vzpomínky Tereza. Její další těhotenství se obešlo bez jakýchkoli problémů.

Markéta naopak brala svůj potrat s nadhledem. Už měla první zdravé dítě, druhé těhotenství „se jí přihodilo" v době, kdy ještě kojila. „Máma a sestra měly strach, že se z potratu psychicky zhroutím, protože věděly, jak moc chci mít další děti. Ale mně bylo jasné, že prostě můj organismus nevydržel tu zátěž. A doktor mě ujistil, že to do budoucna nic neznamená," popisuje svůj „potratový zážitek" Markéta. Osud jí dal za pravdu - dnes má tři zdravé děti.

Milé budoucí maminky, neberte případný první potrat jako tragédii. Jistě, je vám do breku a cítíte se příšerně. Ale věřte, že pokud vás doktoři povzbuzují, nepropadejte beznaději. Posečkejte doporučovaných šest měsíců a zkoušejte znovu vytoužené miminko. Vesměs to vyjde.