Překonejte svou stydlivost!

Stojí vedle vás ve frontě na benzince, míchá oblíbenou margaritu v oblíbeném baru, přišel zapojit kabelovku nebo chodí do stejné posilovny. Či snad kantýny? Zkrátka se na něj díváte lačným pohledem plným zájmu. Přála byste si něco udělat. Cokoliv výměnou za kontakt a posun kamsi dál. Jenže vám v tom brání sevření vnitřních orgánů, nervozita a nesmělost. Na stydlivosti ale de facto není nic špatného, i když občas brání v rozletu - třeba co se týče právě seznamování, pracovních pohovorů či kariérních postupů... A kvůli ní leckdo ani neumí přijmout kompliment. Nevěříte?

Základy nesmělosti jsou položeny v mládí. Jestliže je totiž dítě zvyklé potkávat přátele a příbuzné svých rodičů u sebe doma a má možnost být s nimi v kontaktu, snáze pochopí společenská pravidla a nebude mu pravděpodobně dělat problém „udělat" si třeba ze syna matčiny kamarádky svého přítele. Přijde mu přirozené, že původně cizí návštěvník se může stát něčím víc. Takže již víte, proč vám činí potíže zbavit se nesmělosti? Z navazování kontaktů máte podvědomě hrůzu! Pro útěchu všech stydlivek a stydlínků nutno podotknout, že na každého „to" někdy sedne. Ale co s tím? „Naučit" se nestydět dost dobře nejde, nicméně lze to maskovat. A když člověk přežije ty první, nejhorší minuty, má skoro vyhráno!

Víte, proč se ve vypjatých situacích říká „Pořádně se nadechni a jdi na to"? Nechápete, co s tím všichni pořád mají? Když se člověk cítí nesvůj, „zapomene" pravidelně dýchat. Spíš by se dalo říci, že dech zadržuje, čímž se omezí přísun kyslíku. Takže než se vydáte do nějaké akce, začněte hlubokým nádechem, který vás nejen mírně vyklidní, ale zároveň vám sníží tón hlasu. (Působí to více sebevědoměji.)

To, že si věříte, nedokazuje okousávání nehtů nebo neustálé točení pramínku vlasů okolo prstu. (Jasně, nemusíte se cítit báječně. V hloubi duše vám můžou skákat permoníci s transparenty: Jsem postrach ulice, tak si mě nevšímejte.) Tady jde to o to, že protějšek zmatete řečí těla, když... - se narovnáte v zádech, vtáhnete břicho dovnitř a nasadíte pozitivní kukuč - přenesete váhu na jednu nohu a natočíte se čelem k druhému - budete pohlížet lidem do očí

Všechny tři body jsou o jediném: Mají vyjádřit vnitřní spokojenost a dát okolí najevo, že vás má brát vážně. Jenže třeba dívání se do očí druhému činí mnohým potíže. Když to nejde, tak to nejde - pak upřete svůj zrak na kořen nosu osoby, s níž hovoříte. Ale dejte si bojový úkol. Jaký? Pohlédněte každý den nějaké zcela cizí, neznámé osobě do tváře. Nic víc, nic míň. Maximálně oči sklopíte, horší už to nebude. Až tuhle fázi zvládnete bez problémů a kolemjdoucí budou znát barvu vašich očí, můžete postoupit dál a... Hezky vztyčte hlavu a začněte mluvit na ty, již vás skutečně zajímají. Nezoufejte nad prvními neúspěchy a všímejte si osob, které jsou podle vás sebevědomé a zajímavé - půjdou vám příkladem.

A ještě jeden bod je důležitý. Naučte se přijímat lichotky. Stačí, když za ně poděkujete. Nikdo po vás nechce další omáčky okolo, které mohou špatně vyznít a zpochybní větu lichotníkem vyřčenou. Pouhé poděkování s úsměvem je náznakem toho, že si zdravě věříte a uvědomujete své kvality (minimálně pouze naoko). Tak, a teď už se konečně odvažte, odlepte oči od země a nebojte se je pozvednout k výšinám. Tam na vás čeká věcí - to budete koukat!