Přítel má více oblečení než já!

Podobně jako asi každá žena jsem i já vždy toužila po hezkém a elegantním muži. Když jsem před dvěma roky potkala Honzu, byl přesně takový. Vždy chodil upravený a navoněný, a pokud jde o oblečení, měl výborný vkus. Hned po několika prvních schůzkách jsem zpozorovala, že mu nedělá problém přijít vždy v něčem novém. Dokonce jsem z toho dostávala trochu deprese. „Co si mám vzít na sebe? On zas bude v něčem novém, já tak velký šatník nemám,“ zoufala jsem si tehdy, ještě s pobaveným úsměvem, své kamarádce. I ona to brala s humorem a říkala, že se Honza asi snaží udělat jen na začátku dobrý dojem.

Když jsme spolu po pěti měsících začali bydlet, pochopila jsem, že pro něho je drahé oblečení něčím zcela normálním a přirozeným. A přitom není nijak výrazně bohatý. Má obyčejné auto, které mu dokonce nechala jeho bývalá přítelkyně (ta byla zřejmě z movitější rodiny), byt má pronajatý, a pokud jde třeba o stravovací návyky, tak se Honzík také snaží jíst spíše levněji. Nelze o něm tedy říci, že by si na luxus potrpěl obecně. Ale pokud jde o oblečení a kosmetiku, neváhá utrácet tisíce.

Finance máme, byť spolu žijeme, oddělené. Takže si navzájem nekecáme do toho, kdo si koupí jak drahé tričko anebo proč „vyhazuje“ peníze za značkové ponožky, když stejnou službu mu udělají i obyčejné. On ale trvá na svém.

Když spolu jdeme někam do společnosti, vypadá vždy lépe a upraveněji on. Já se můžu dlouho líčit a vybrat to nejlepší oblečení, co mám, ale vždy bude vidět, že on má věci značky Diesel a parfém od Diora, zatímco já nakoupila v Terranově a parfém od Avonu. Je sice pravdou, že i levné oblečení „mých“ značek vypadá hezky a může člověku slušet. Ale přece jen je pravděpodobné, že potkáte někoho v tom samém. A to se na mě partner pak podívá se slovy „vidíš, proto já tyhle značky nenosím“. Dává mi tak vlastně najevo, že má navrch.

Samozřejmě že když se mu snažím vysvětlit, že na tak drahé oblečení nemám a že to moje je přece také hezké, řekne, že to chápe a že se nic neděje. Ale při první další příležitosti se zmíní, že třeba ty dámské šaty od Dolce Gabbana by mi slušely. Asi vás napadne, že by mi je tedy mohl koupit, že? Ano, to bych také uvítala, ale nechci být na něm závislá. Za celou dobu, co jsme spolu, mi slíbil koupit asi troje oblečení a nakonec na všechno zapomněl a zůstalo pouze u jednoho trička. Nejsem majetnická, nepotřebuji, aby mě živil. Ale byla bych ráda, kdyby nedával tolik najevo, že má zkrátka navrch.

Snažím se mu konkurovat a občas si koupím něco lepšího, ale pak zase trpím tím, že nemám na běžně potřebné věci. Vím, že se mu v tomto asi nikdy nevyrovnám. On to nemyslí špatně, ale já se, bohužel, vedle něho mnohdy necítím dostatečně sebejistá.

„Jedná se o velmi nevyrovnaný pár. Pokud by se ale domluvili, že si povedou společné finance, situace by se mohla snadno urovnat,“ říká psycholog Vojtěch Benda. A dodává, že druhým řešením by sice mohla být tolerance ze strany partnerky a to, kdyby se jí podařilo najít oblast, ve které má ona sama navrch. „Řekněte si, že partner nosí značkové oblečení, ale vy máte třeba lepší vzdělání, práci anebo jste zábavnější, umíte lépe a zdravěji vařit. Zkrátka najděte na sobě také něco, v čem ho předčíte,“ říká.

Co byste Emě poradila? A jak byste se v dané situaci zachovala vy? Napište nám svúj názor do diskuze pod článek nebo na info@prozeny.cz.