Proč jsou ženy chladné?

Tak jako je mnoho dívek a žen, které touží po muži a po jeho lásce, tak je mnoho žen, které se nikdy opravdu nezamilují a které i největší mužova láska zanechává bez účasti, chladnými. (Pch! A to byl ještě feminismus dávno před branami zrodu. Jak doba postoupila, stížností na muže stále přibývalo, a některé ženy se s tím přestaly tajit víc a víc. Avšak tenkrát byly prostě jen označeny za „chladné". Ale zpět v čase...)

Často slyšíme nářky na „necitelnou“ koketku, která mění svou „lásku“ jako plášť, na chladnost a netýkavost některých dívek nepřístupných vřelejšímu citu a často i manželé si stěžují na neporozumění u svých vlastních žen, které jsou jinak dobrými hospodyněmi a matkami. Co je toho příčinou? Třeba rozeznávat hlavní příčiny dvě: vrozený už základ povahy a vliv okolností. (Momentálně jedna okolnost patří mezi ty největší: finanční krize.)

Muži jsou v tomto ohledu skoro všichni stejní, všichni skoro, vyjma abnormity, touží po ženě a její lásce. (Všimly jste jsi, dámy, jak se i sex krásně nazýval láskou? Zřejmě nebylo rozdílu!) U žen však, nehledě ani k těm abnormitám, tedy i u jinak normálních žen jsou začasté velké rozdíly. Některým tluče vzrušeně srdce již při prvním spatření milovaného hocha nebo muže, touží a sní o něm, žijí jen jeho láskou, druhé opět sny a tužby lásky zanechávají lhostejnými, jsou jim jen zbytečnou sentimentalitou, žijí a myslí prakticky, jdou životem klidně a bez vzrušení a vdávají-li se, vdávají se jen rozumově, za účelem zaopatření a někdy i mateřství. (Neživíš, tak nepřepínej, jo?)

Tyto případy vrozené, absolutní chladnosti žen, začasté hříčky přírody, jsou poměrně řídké, mnohem více případů je relativních, zaviněných okolnostmi. Jak mnoho žen bylo v lásce krutě zklamáno právě pro svou nezkušenost a nedostatek rozumného poučení! Žena taková vidí potom v muži často jen darebáka a zhusta, jsouc samostatnou, i manželství se vyhýbá, až leda v pozdním věku osamělost donutí ji vyhledat si třeba lhostejného druha. Správnější snad je, když si muž i žena uvědomí, že láska je velkým darem života, že bez ní život je ochuzením, že člověk bez ideálů a naděje je vlastně jen živoucí mrtvolou. ( Nebo workoholikem...?)

Jsou tedy ženy chladné od přírody a jsou ženy chladné jen proto, že neporozuměly dost životu a svému úkolu, neboť ztratily cíl. Jsou také – zdánlivě – chladné ženy, které vřele milovaly a milují, ale které jsou již na hranici svého erotického života, při nebo po přechodu. Ve 45 létech a výše neočekávejme už od ženy žár mladistvé lásky. Žena taková vykonala zpravidla už svou povinnost jako žena a matka, nyní se její pozornost obrací spíše k hospodářským domácím starostem, k péči o blaho svých milých a k výchově dorůstajících dítek, což je přece také projev lásky. Mladá láska, to je ráj, vším, jež blaženstvím oplývá, když však srdce sestárlé, mocný plamen citů hasne, mdlívá.

Tak tedy ano. Nic moc se z dob první republiky nezměnilo. Ženy vyčítají mužům a muži vyčítají ženám. Zatímco ženy „chladné" se dnes dočkávají přezdívek typu „frigidka", nepřístupnější pánové jsou zase za sobce. V obou případech to mohlo vzniknout kvůli zklamání se v lásce. Zkrátka pořád dokola: Vhodný protějšek se hledá opravdu těžko. A je jedno, v jaké době...

Co vy na to?