Co si vlastně kupujete, když platíte za umění? Jak hodnotit částky, které dáte za divadlo či výstavu

Kvalita života začíná u toho, čemu věnujete pozornost. Když přemýšlíte o rozpočtu, většinou řešíte to, co je viditelné a okamžitě užitečné. Jídlo, bydlení, oblečení. Mnohem méně už to, čím si „plníte hlavu“.

A právě to podle Ivany Goossen, ředitelky galerie Kunsthalle Praha, zásadně ovlivňuje kvalitu života: „Lidské vědomí nikdy není prázdné, neustále se něčím plní. Kvalita života se přímo odvíjí od toho, co vnímáme a jak to prožíváme. V přehlceném světě rychlých a často zjednodušených informací je důležité si aktivně vytvářet prostor pro kvalitní vjemy.“

Podle ní jsou právě tyto vjemy – tedy to, co inspiruje, rozvíjí nebo nutí přemýšlet – pro život stejně důležité jako materiální potřeby. A kultura je jedním z nejpřirozenějších způsobů, jak si takový prostor vytvářet.

U většiny výdajů dokážete snadno říct, co za ně dostáváte. U kultury je to složitější. Zážitek z výstavy nebo koncertu se nedá přepočítat na konkrétní „užitek“. „Existují zážitky, které si neseme celý život, a je velmi těžké jim přiřadit konkrétní cenovku. Návštěva galerie je často přesně ten typ zkušenosti, která se k nám vrací ještě dlouho po tom, co ji opustíme,“ vysvětluje Ivana Goossen.

Zároveň upozorňuje, že vstupné bývá ve skutečnosti jen malou částí skutečných nákladů: „Pokud by návštěvníci hradili plnou cenu kvalitních výstav, byla by mnohonásobně vyšší. Vstupenka je spíš symbolický příspěvek a zároveň investice do něčeho, co přesahuje jeden konkrétní zážitek.“ I proto se galerie snaží kulturu zpřístupňovat – například dny „pay what you can“, bezplatným vstupem pro děti nebo členstvím zdarma pro mladé do 26 let.

Pocit, že kultura je „něco navíc“, zná mnoho lidí. Ve chvíli, kdy počítáte každou korunu, se návštěva galerie může zdát jako zbytečný výdaj. Podle ředitelky Kunsthalle jde ale spíš o úhel pohledu: „Kulturní zážitek má jiný typ hodnoty než praktické výdaje. Nejde o okamžitou užitnost, ale o něco, co formuje dlouhodobě. Ovlivňuje to, jak přemýšlíme, jak vnímáme svět i jak prožíváme vztahy.“ A právě v tom je jeho význam.

Nejde jen o jednotlivce, ale i o prostředí, ve kterém žijete. „Je to i malý, ale důležitý způsob, jak přispět k prostředí, ve kterém budou vyrůstat naše děti. Budoucí kulturní dědictví totiž vzniká právě teď,“ upozorňuje Ivana Goossen.

Zvenku vidíte hotovou instalaci. Projdete si výstavu, odcházíte. Jen málokdo si ale uvědomuje, kolik práce za tím stojí. „Za každou výstavou je dlouhodobý a komplexní proces, který se v mnohém podobá výzkumnému projektu. Vzniká myšlenka, která se dál rozvíjí, zkoumá a ověřuje. Do procesu vstupují mezinárodní spolupráce, dlouholetá práce umělců a kurátorů, ale i výstavní architektura a doprovodné programy,“ popisuje Ivana Goossen. Do toho patří i každodenní provoz galerie a práce desítek lidí, kteří se starají o to, aby byl prostor přístupný a srozumitelný jak pro odborníky, tak pro běžné návštěvníky.

Když se mluví o investicích, většinou jde o finance. Kultura ale může být jiným typem investice: do sebe, do vztahů, do času. „V dnešní době, kdy o naši pozornost neustále soutěží algoritmy a informace, je snadné mít hlavu plnou věcí, které jsme si sami nevybrali. O to důležitější je vědomě investovat čas do aktivit, které nás obohacují dlouhodobě,“ říká Ivana Goossen.

Umění má podle ní schopnost „zůstat“. Vrací se k vám, proměňuje se a roste s vámi. Zároveň může být i společným zážitkem: „Galerie se může stát místem, kde se vztahy prohlubují. Společná návštěva dokáže otevřít nová témata a ukázat blízké lidi z jiné perspektivy.“

Vztah ke kultuře se často formuje už v dětství. A právě tehdy může být nejsilnější. „Děti přistupují k umění přirozeně, bez obav, s otevřeností a zvědavostí. Často nám dospělým pomáhají vidět věci jinak,“ říká Ivana Goossen.

Otázky, které děti kladou (proč je něco umění, co to znamená), otevírají nové pohledy i pro dospělé. „Je to společné objevování, které může být pro obě strany překvapivé a obohacující.“ I proto Kunsthalle Praha dlouhodobě pracuje se školními skupinami. „Ročně k nám přicházejí desítky tisíc dětí. Vnímáme to jako důležitou investici do budoucnosti společnosti.“

Když se řekne mecenášství, většina lidí si představí velké dary a sponzory. Ve skutečnosti ale může kulturu podporovat každý. „Už samotná návštěva galerie je forma podpory – stejně jako čas, který zde člověk stráví, nebo vstupné, které zaplatí,“ říká Ivana Goossen.

Velkou roli hraje i dlouhodobější vztah – například členství. Zajímavé podle ní je, že lidé často chtějí přispět i víc, než musejí. „Během dnů ‚pay what you can‘ někteří návštěvníci přispívají více, než by museli. Je to způsob, jak vyjádřit důvěru v hodnotu programu.“

Na závěr se otázka vrací zpět k jednotlivci. Kolik jste ochotni investovat – ne jen peněz, ale i času? „Umění bylo součástí mého života od dětství. Pokud jsem někdy zvažovala, zda si kulturní zážitek dovolit, nebyla to ani tak otázka peněz, jako spíše rozhodování, čemu věnuji svůj čas,“ říká Ivana Goossen. A právě čas dnes vnímá jako nejcennější investici.

Ivana Goossen je ředitelkou Kunsthalle Praha, neziskového prostoru pro české a mezinárodní umění, který byl otevřen v roce 2022 v centru Prahy. Od roku 2015 stojí za proměnou Kunsthalle Praha od prvotní vize až po její realizaci a v současnosti odpovídá za celkové řízení instituce.