Co se skrývá v ceně manikúry: Za co opravdu platíte? Podívaly jsme se do rozpočtu pražského salonu

Zákaznice vyndá z peněženky tisícovku, poděkuje a odchází s upravenými nehty. Pro salon tím ale matematika teprve začíná. Pokud je podnik plátcem DPH, musí z ceny služby hned na začátku odvést daň. Z tisícikoruny tak zůstává 826 korun, ze kterých se musí zaplatit všechno ostatní.

„Zvenku je vidět hodina a půl práce. Velká část toho, co službu tvoří, se ale odehrává v zákulisí. Když si to člověk spočítá, rychle pochopí, že cena nemůže vznikat jen pocitově,“ říká manikérka Michaela Frank z pražského nehtového studia Záděra.

Z částky, která po odvodech zůstane, se hradí dvě hlavní věci: práce manikérky a provoz salonu. Ten zahrnuje nájem, energie, vybavení, administrativu nebo rezervační systém. A právě tady se skrývá realita, kterou klientky často nevidí.

Manikúra není jen lak na nehtech. Za jedním ošetřením stojí řada hygienických a technických kroků, které klientka většinou ani nezaregistruje. Po každé návštěvě je potřeba pracovní místo kompletně vydezinfikovat a připravit pro další klientku. Vyměňují se jednorázové pomůcky, nástroje procházejí sterilizací a celý pracovní stůl se připravuje znovu pro další službu.

Materiál přitom není jen barva na nehty. Patří sem dezinfekce, jednorázové pilníky, rukavice, čisticí prostředky nebo servis techniky. Pokud pracuje manikérka sama, tvoří materiál zhruba patnáct procent ceny služby. Ve větším salonu může být podíl ještě vyšší, protože roste spotřeba i organizace provozu.

„Každý salon má jiný model fungování a jiné náklady. Proto se ceny mohou výrazně lišit. Důležité je, aby klientka věděla, co za svou cenu dostává,“ vysvětluje Michaela Frank. Rozdíly v cenách mezi salony nejsou dané jen lokalitou. Ovlivňuje je kvalita materiálů, počet kroků v proceduře, množství spotřebovaného materiálu i čas věnovaný konzultaci.

Kvalitní gelová manikúra může mít až osmnáct jednotlivých kroků. A každý znamená čas, soustředění i opotřebení nástrojů. Pokud se procedura zkrátí, může být služba levnější, ale výsledek často nevydrží tak dlouho. Cena tak neodráží jen finální vzhled nehtů, ale i celý proces, který k němu vede.

Samotná práce přitom není krátká. Gelová nebo gel laková manikúra trvá přibližně devadesát minut, začínající manikérky se snadno dostanou i na dvě hodiny. Do tohoto času se počítá konzultace, samotná úprava i následná příprava pracovního místa.

Denní kapacita se tak obvykle pohybuje mezi čtyřmi a sedmi klientkami. „Je to fyzicky náročná práce. Sedíte v předklonu, pracujete s detaily a musíte se plně soustředit. Po náročném dni cítíte záda i oči,“ popisuje Michaela Frank. Součástí práce je také pravidelné vzdělávání. Kurzy nových technik, bezpečnosti práce nebo péče o problematické nehty stojí zhruba od tří do dvaceti tisíc korun.

Mnoho manikérek funguje jako OSVČ a pronajímá si místo v cizím salonu. V Praze se nájem za jedno pracovní místo často pohybuje mezi osmi a patnácti tisíci korunami měsíčně. K tomu zdravotní a sociální pojištění, které je kolem devíti tisíc korun podle výše záloh.

Než tedy manikérka začne vydělávat vlastní příjem, musí nejdřív pokrýt tyto základní výdaje. Navíc se někdy stane, že klientka na poslední chvíli nepřijde nebo přijde pozdě. Takový čas už většinou nejde zaplnit jinou rezervací a práce tak zůstane nevyužitá.

Podnikání je ještě citlivější ve chvíli, kdy se manikérka rozhodne otevřít vlastní salon. Michaela Frank do svého studia investovala ze své kapsy vyšší stovky tisíc korun. Klientelu budovala postupně, aby mohla růst bez velkých úvěrů a udržet kvalitu služeb.

Dnes v salonu pracují tři ženy a studio se postupně rozšiřuje o další služby. Rozšíření o pedikúru znamenalo další velkou investici. Jedna pedikérská stanice vyjde zhruba na vyšší desítky až sto tisíc korun. Pokud z každé pedikúry připadá asi sto korun na postupné splacení této částky, návratnost představuje přibližně tisíc ošetření.

Při tempu pěti pedikúr denně je to zhruba rok práce, a to jen za předpokladu stabilního vytížení. Podobné vybavení se přitom při běžném provozu salonu obvykle obměňuje přibližně po pěti letech. „Pedikúra pomáhá financovat celý provoz. Ale návratnost potřebuje čas a stálé klientky.“

Když se vrátíme na začátek k tisícikoruně na účtence, je zřejmé, že nejde jen o lak a pilník. Cena služby v sobě nese náklady na provoz, materiál, vybavení i odborné dovednosti.

A celý tento systém musí fungovat dlouhodobě, aby si klientka mohla za měsíc znovu sednout ke stolu a s důvěrou říct: Dneska červenou, prosím. „Manikúra je řemeslo, které kombinuje hygienu, techniku a estetiku. Když se dělá dobře, chrání zdraví nehtů a vydrží týdny,“ uzavírá Michaela Frank.

Michaela Frank je podnikatelka a manikérka, zakladatelka pražského studia Záděra. Vystudovala filmovou produkci a deset let působila v USA na filmových a reklamních projektech. Později získala profesní kvalifikaci v oboru manikúry a vybudovala nejprve malé studio v Seattlu, dnes vede vlastní salon v pražském Karlíně. Ve své práci klade důraz na kvalitní materiály, jasně nastavené hygienické standardy a transparentní cenotvorbu.