Článek
„Dáte si bonbon," vítá mě Ing. Petr Havlíček s úsměvem na rtech. Než ale stačím odpovědět (odmítnout pochopitelně...), sám si odpoví. „Vlastně ne, nenabídnu vám. Až potom, jak dopadnou vaše testy," uzavírá a rukou ukazuje ke dveřím, za kterými na mě čeká tvrdá pravda. Nejprve stoupám na váhu, z toho obavy moc nemám. I když, co si budeme povídat, večer je vždy váha o něco vyšší než ráno. Hned mi jeho váha ukazuje o půl kg navíc. Jestli je to večerem, nebo jinou váhou, než máme doma, těžko říct. Takže 88,5 kg. Jsem v rozpacích a to půl kilo se snažím „ukecat", marně. To byste nevěřili, jak je pan Havlíček přísný! Hned po vážení sundávám ponožku, aby mi mohl na nohu (a také na ruku) přicvaknout sondu. Přístrojem pak zjišťuje vše potřebné. Nasucho polykám.
Jednička s hvězdičkou
„Skvělé, moc vám gratuluji, lepší výsledky ani mít nemůžete," usmívá se na mě ten ještě před pěti minutami přísný pán. „Ale - nemáte někdy hlad?" Ptá se přísně. Já přikyvuji a šeptem říkám, že když mám hlad, tak prostě zhřeším. On se jen usmívá a přikyvuje. A hned mi na monitoru ukazuje moje výsledky. Tedy - z toho, co mám dole, je téměř všechno tuk! Ze svalové hmoty jsem ztratila pouze 0,3 kg, a to, že jsem začala tělu dodávat více tekutin, způsobilo, že moje buňky se konečně trošku nasytily - získaly 0,2 litru vody. I když, co se týče vody v organismu, stále jsem v minusu. Ale se svalovou hmotou jsem na tom dobře - mám 31,6 kg, což je norma. „A nebojte se, vzhledem k množství jídla, které sníte, se vám v posilovně ze cvičení rozhodně žádná další tvořit nebude," ujišťuje mě výživový odborník.
Ing. Petr Havlíček porovnává minulé a dnešní testyFoto: archiv autorky
Přece jen je něco špatně
A nakonec ještě diagnostika na kalorimetru, která minule nevyšla. Toto vyšetření trvá cca dvacet minut. Každých pět minut se na mě chodí pan Havlíček dívat, jestli je všechno o. k., a stále jen nevěřícně kroutí hlavou. Přes masku, kterou mám na obličeji se vyděšeně ptám, co se děje. „V pořádku, klidně ležte, pak vám vše povím," uklidňuje mě a odchází se slovy „tak tohle je hodně zajímavé..." Dvacetiminutovka uteče poměrně rychle, protože vedle ve fitness zrovna probíhá spinning, takže si dlouhou chvíli krátím poslechem muziky.
„Pokud nejste extrémní nervák, pak je nějaký problém," říká odborník, když mi sundává masku a kabely. Nechápavě se na něj dívám. „Kalorimetrie opět nevyšla, absolutně nejste v klidu a nejste schopná se zklidnit." Tak to je rána. Ale co jsem mohla čekat, když mám tři práce a k tomu ještě péčuji o devítiměsíční miminko! A spánek? Pár hodin v noci a ještě přerušovaně. A jsme doma. Slušně si zkracuji život. Takže - když už dieta a zdravý životní styl, tak taky dovolená. A tu si naplánuji asi hodně brzy!
Čáry máry, tuky pryč!
Nakonec vcházím zpět do kanceláře pana Havlíčka, abych si domů s sebou odnesla výsledky. „Tak ještě 15 kilo tuku dáte dolů a jste v normě! Zatím ještě máte pořádnou nadváhu!" To byla jedna z posledních vět, které mi Ing. Havlíček řekl na rozloučenou. Hodně mi v tu chvíli spadl hřebínek. Ale já to dokážu, pane Havlíčku!
