Hlavní obsah

Rocker Bende: Syna i přebaluju!

Foto: petrbende.cz

Petr Bende se svým synem MatyasemFoto: petrbende.cz

Reklama

Zpěvák Petr Bende bourá zažité představy o životě rockerů. Neopíjí se po každém koncertě, neužívá si s každou fanynkou a nechová se arogantně ani přezíravě. Naopak. Když vám podá ruku, okamžitě nabudete dojmu, že se spolu znáte již dlouho...

Článek

Časopis Uzlíček

Petře, letos v dubnu se vám narodil syn Matyas. Jak se vám po jeho příchodu na svět změnil život?

Myslím, že příliš ne. Akorát člověk přehodnotí různé věci a na své životní mezníky se dívá úplně jinýma očima. Například porod, to byl jeden z mých největších zážitků v životě. Naprosto předčil všechny koncerty a vystoupení! Jinak zůstává vše při starém. Teď se dá s malým už i cestovat, takže si užíváme života ve třech.

S oblibou o sobě tvrdíte, že jste rodinný typ. Nezlobte se, ale nebylo by lepší z marketingových důvodů tvrdit, že jste svobodný a bezdětný nebo aspoň o manželce a dítěti tolik nemluvit?

Tyhle věci nemám rád. Zastávám názor, že kdo poslouchá muziku určitého interpreta, je mu více či méně jedno, jestli je ženatý nebo svobodný. Ve světě to takhle normálně funguje. Zpěvačky či zpěváci mají rodiny, hovoří o svých manželech a lidé jim to víceméně přejí a prožívají to s nimi. Každý člověk má svůj vlastní život, přičemž jeho profese, v mém případě hudba, je jeho druhá stránka. Pokud u mě bude fungovat rodinné zázemí, tak vím, že budu moci stále do hudby dávat maximum citu jako doposud. A nikdy nechci na lidi hrát nějakou hru!

Ve vašem životopise jsem si nemohl nevšimnout jedné pozoruhodnosti. Prý jste už v pěti letech dostal bicí soupravu. To bylo cílené? Někdo z vašich rodičů se živil hudbou?

Táta byl profesionální muzikant. Hrával na lodích a sjezdil celou Evropu. Bubny jsem ale dostal z jednoho prostého důvodu: jako první mi totiž rodiče darovali paličky, a protože jsem doma začal na kazetu Kiss bubnovat do sedačky, rozhodli se, že než abych roztřískal nábytek, bude lepší, když mi koupí opravdové bubny. Tím na sebe i na sousedy ušili hlukový bič – ale tehdy to všechno začalo.

Zpíváte i malému Matyasovi?

Zpívám. Vždycky u toho usíná. Nevím, jestli je to výraz toho, že se mu to líbí, a proto spokojeně usne, nebo jestli usne raději, aby to nemusel dál poslouchat. (úsměv)

Foto: petrbende.cz

Petr Bende je muzikant tělem i dušíFoto: petrbende.cz

Prozraďte, plánovali jste s manželkou miminko?

Nedá se říct, že bychom to přímo plánovali. Spíš jsme tomu nechali od svatby volný průběh.

Letmo jste se zmínil, jak velkým zážitkem pro vás bylo to, že jste byl  u porodu. Co v ten moment chlapovi běží hlavou?

Jednak jsem měl strach o Zuzku - to byla hlavní věc. A jednak jsem byl nesmírně rád, že u toho mohu být. Vůbec si nedovedu představit, že bych u porodu nebyl! Pocit, že jsem nablízku, pro mě moc znamenal. Týden před porodem jsem pořád někde hrál a měl jsem obrovský strach, že to prokoncertuju... Podle mě by každý muž měl být u porodu. A musím říct, že to byl náš společný zážitek, který nás oba ještě víc spojil.

Co vám proběhlo hlavou, když jste synátora poprvé uviděl?

To jsou úplně neskutečné pocity! Dalších pět hodin jsem na něj hleděl a nemohl z něj spustit oči. Pořád jsem nevěřil, že je to opravdu naše dítě. Cítil jsem uvnitř tak trochu zmatek. Ale ryze příjemný zmatek...

Přál jste si kluka, nebo holku?

Přiznám se, že jsem chtěl spíše holčičku. Vím, že jsem mezi budoucími tatínky docela výjimka, ale u mě to bylo dáno tím, že brácha má dvě dcery. Teď už jsou to skoro dospělé holky ve věku patnácti a osmnácti let, ale já jsem je zažil jako malé. Trávil jsem u bráchy každé prázdniny a byl zvyklý se o obě dvě starat. Podvědomě jsem si přál dceru - no a vidíte, mám syna. A jsem za to nakonec moc rád! Říkám si, že aspoň bude klid. Kluci jsou přece jen silnější...

Kdo vybíral jméno?

Je zajímavé, že zatímco pro holku jsme měli pět variant a nemohli se rozhodnout, pro kluka jsme se sjednotili na jediném jménu: Matyas. Bez háčků a čárek. Upřímně řečeno, k mému příjmení se křestní jméno blbě vybírá. A Petra jsem nechtěl. Nelíbilo by se mi, kdyby se syn jmenoval stejně jako já. Vždycky by se cítil být tím druhým.

Jméno Bende je ale naprosto geniální pro muzikanta, nemyslíte?

Asi ano, proto si s kapelou už od roku 1997 říkáme Bende Band…

A budete chtít, aby šel Matyas ve vašich a dědových stopách?

Naši mi vždycky nechávali volné pole působnosti, a to až do chvíle, kdy jsem udělal nějaký průser. Pak teprve přišla na řadu tátova pevná ruka. Jinak mě ale rodiče nikdy do ničeho netlačili. Co jsem kdy dělal, to pokaždé přijali v pohodě. Stejně se k tomu budu snažit přistupovat i já.

Foto: Roman Pastorek

Petr tvrdí, že je rodinný typFoto: Roman Pastorek

Máte jasno, kdo z vás bude tím přísnějším rodičem - jestli vy, nebo manželka?

To se teď nedá říct. Všechno se uvidí, až Matyas trochu vyroste. Minimálně až začne chodit.

Byl v něčem váš vztah s manželkou jiný poté, co jste se dozvěděli, že čekáte potomka?

Pozoroval jsem drobné rozdíly. Poslední měsíce mi to přišlo strašně dlouhý. Zdálo se mi, že je žena těhotná už dva roky! Hlavně osmý a devátý měsíc byly ty nejdelší – čas se hrozně vlekl, ale bylo to nádherných devět měsíců. S manželkou jsme si užívali sami sebe, starali se, aby zdravě jedla a aby vše proběhlo v klidu a pohodě. Domnívám se, že na těhotenství je právě ta pohoda hrozně důležitá pro ženu i pro budoucí dítě - aby se nestresovalo. Když se pak narodí, mívá povahu přesně podle toho, kde se matka ocitala. Opravdu je to tak! My teď máme úplně luxusně klidné dítě! Třeba bez problémů sedne do autosedačky, usne a probudí se až na místě. Jsem přesvědčen, že kdyby žena prožívala těhotenství ve stresu, pak by teď byl ve stresu i Matyas.

Reklama

Související témata:
Petr Bende

Načítám