Motorika českých dětí upadá! Mohou za to pohodlní rodiče? Fyzioterapeutka nesouhlasí

Mnozí učitelé v mateřských i základních školách si v posledních letech všímají, jak se děti horší po motorické stránce. Nastupují totiž ročníky, které od nejútlejšího věku vyrůstají nad displejem mobilu, tabletem nebo u počítače. Je to opravdu nový trend a co se s tím dá případně dělat? O tom jsme si povídaly se zkušenou fyzioterapeutkou Zuzanou Rybovou z Centra specializované rehabilitace Revitea, která se zabývá diagnostikou, terapií a prevencí vývojových pohybových poruch u dětí.

Opravdu jsou současné malé děti jiné, co se vývoje motoriky týče – a lze to přičítat fenoménu screen time, tedy častému a dlouhému sezení nad displejem či monitorem?

Vývoj probíhá podle stejných přírodních zákonitostí jako dřív. Významně se ale proměnilo prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Z toho pak plynou rozdíly v pohybovém chování, schopnostech a dovednostech.

Dříve měly více přirozeného pohybu. Čas trávily venku s partou a hrály hry, často pohybové. Hra na honěnou, skákání panáka nebo gumy, vybíjená, jízda na kole, to vše jsou aktivity, při kterých se rozvíjí koordinace, síla, dynamika i vytrvalost. Dnes se děti hýbou obecně méně – a když už, tak spíše organizovaně v rámci sportovních kroužků.

Často se říká, že to je pohodlnost rodičů, ale nemyslím si. I oni to v současné době mají náročné. Technologie jsou všude kolem nás, jsou snadno dostupné a asi se nelze divit, že je rodiče někdy využijí na „bezpečné“ zabavení dětí. Jde ale o poměr doby u obrazovky a aktivně stráveného času.

Existuje něco jako „bezpečná doba“ trávená s mobilem v ruce nebo před televizí?

To je otázka spíše na psychology, nicméně ve věku do dvou let se sledování obrazovky nedoporučuje vůbec. A tyto děti to většinou ani samy od sebe nevyžadují. Přirozenou potřebou batolete je hra a pohyb – a to mu žádná obrazovka nenabídne.

V předškolním věku se doporučuje sledování obrazovky maximálně hodinu denně. Pokud je dítě přes den aktivní, z hlediska pohybového aparátu mu hodina denně neublíží. Lepší je tu hodinu třeba ještě rozdělit na kratší časové úseky. Důležité je také to, co děti sledují! A není od věci občas se s nimi na pohádku podívat. Rodiče uvidí, na co se potomek vlastně dívá, může příběh a chování postav komentovat, dávat do kontextu a pak si společně o ději povídat.

Lze nějak shrnout příznaky zpomaleného nebo horšího vývoje motoriky?

Jestliže se bavíme o předškolních dětech, je za mě jeden z příznaků nechuť se hýbat. Děti v tomto období pohyb přirozeně vyhledávají, chtějí se honit, houpat, klouzat. A pokud jsou v tom podporované, hýbou se rády.

V ordinaci vždy sleduju, jaký má dítě pohybový repertoár. Jestli si potřebuje sednout i při zouvání, nebo naopak jestli ho hned zláká třeba nějaká balanční plocha a jde ji vyzkoušet. Na to se mohou doma zaměřit i rodiče.

U dětí školního věku se nedostatek pestrého pohybu může projevit nejen zvýšenou hmotností, ale také změnami v držení těla. Nejčastěji jde o předsunuté držení hlavy, zkrácené prsní svaly a oslabené mezilopatkové svaly, což vede ke „kulatým zádům“. Často jsou také oslabené břišní svaly, které ovlivňují postavení pánve a kyčelních kloubů.

Zároveň bych ráda zmínila, že kvalita hrubé motoriky ovlivňuje i motoriku jemnou. Takže nedostatky v pohybovém vývoji se mohou později ve škole projevit třeba i potížemi při psaní.

Pokud jsou motorické schopnosti dětí menší, zpomalené v souvislosti s věkem a podobně, tak co s tím?

Ideální je, když jdou rodiče příkladem a pohyb a sport jsou v rodině běžnou součástí života. Pokud sami nesportují, je vhodné dopřát dítěti aktivitu v nějakém kroužku. Ideálně takovém, který klade důraz na všeobecný pohybový rozvoj. A také se snažit hledat příležitost pro pohyb v rámci každodenních aktivit. Jít do školy pěšky, vyjít po schodech, potrénovat rovnováhu chůzí po obrubníku, přeskočit klacek nebo se na chvíli stavit na hřišti.

Lze nějak predikovat, zda technologie kolem nás nějak změní vývoj dětí? Měli bychom to brát jako nutný vývoj s ohledem na moderní technologie, nebo se tomu snažit maximálně zabránit?

Nemyslím si, že zcela bránit dětem v kontaktu s technologiemi je ideální cesta. Technologie tu jsou a budou. Rodiče mohou dát potomkům dobré základy, snažit se vybudovat pozitivní vztah k pohybu a vštípit jim, že o tělo se nestaráme jen tím, že ho umyjeme, ale také tím, že se adekvátně hýbeme.

>>>České děti tloustnou a mají problémy i s obyčejným pohybem. Jak jim pomoci a přitom je nepřetěžovat