Článek
Člověk má někdy pocit, že vysvědčení není hodnocením prospěchu žáka, ale že ho rodiče berou jako vizitku úspěšnosti své výchovy – a pak se jich každá horší známka dotkne osobněji, než by měla. No a žáčci se při pohledu na tohle „lejstro“ dostávají do dvojího stresu – ze svých nesplněných slibů, že se tentokrát fakt budou učit a známky si opraví, a ještě ze strachu, co rodiče na to… Takže není divu, že jim to v hlavě začne šrotovat a občas dojde na velmi kreativní výmluvy.
Vtipné komentáře k vysvědčení
Jistě i vy máte v zásobě komentáře svých dětí, které se týkaly špatných známek v průběhu roku – a podobné je to i u vysvědčení. Známky, na které se díváte, jsou totiž buď nespravedlivé, měli je všichni, nebo vznikly nějakým hrozným omylem či dokonce komplotem, který sahá možná až na Ministerstvo školství… Vaše dítě je v tom totiž zcela nevinně, neboť se učilo a znalosti předvedlo! Důvody mohou být nejrůznější:
- „Tohle nejsou moje známky, to si asi učitel popletl jména - Matěj se jmenuje půlka kluků!“ Prostě za to můžete vy, když jste ho takhle neoriginálně pojmenovali…
- „Špatné známky mají všichni, protože učivo bylo letos opravdu hodně náročné, a i učitelé naznačovali, že to musel v učebnicích někdo poplést a dali tam učivo pro střední školy…“ Takže trojky jsou vlastně maskované jedničky, že?
- „Dvě trojky přece mít nemám, opravil jsem si to!“ Údiv a rozhořčení zahrané tak, že můžete rozdávat sošky Oscara.
- „Jsem celý po tobě, viď.“ Mazané dítě může vytáhnout třeba i vaše vysvědčení, o kterém se vtipkovalo nedávno u babičky…
- „Učitel neumí učit, jeho výkladu NIKDO nerozumí, takže špatné vysvědčení mají VŠICHNI!“ Občas padne i: „Na internetu jsem to našel jinak, učitel to říká špatně!“
- „Měli jsme se přece jen víc učit, měli jste mě víc zkoušet a jak jste říkali, že by to chtělo zaplatit doučování, tak SE TO asi mělo vyzkoušet. No tak příští rok to napravíme…“ To je hra na notu rodičovského pocitu selhání a přehození odpovědnosti.
- „V učebnici byl překlep, učil jsem se to správně, ale blbě.“ Když se něco nepovedlo, obviň knihu.
- „Nechtěl jsem, aby si o mně učitelé mysleli, že jsem šprt.“ To je až dojemné, že?
- „Asi potřebuju nové brýle, nevidím na tabuli a jak si to špatně zapíšu, tak mám špatné známky.“ Což taky trochu zavání zanedbáním vaší péče…
- „Není třeba se soustředit na vysvědčení – zásadní je projít do dalšího ročníku, na známky se už nikdy nikdo ptát nebude…“ Zamlouvají čtyřku z matiky i informatiky žáci druhého stupně, které bude živit testování a hraní nových počítačových her, nebo se stanou známými influencery.
- „Měl jsem špatné astrologické období.“ Když za školní výsledky může retrográdní Merkur.
- „Podívejte se, jaké známky měl Einstein a kam to dotáhl…“ Jemný náznak, že současný školský systém prostě není schopen unést a ocenit nového génia…
Vysvědčení, ať je jakékoli, by nemělo být důvodem, proč se dítě cítí zahanbené nebo proč by mělo mít strachFoto: 99345, Shutterstock.com
Jak přijmout vysvědčení a jak reagovat?
Vtipné hlášky jsou prima a lze na ně s úsměvem vzpomínat, ale je třeba si uvědomit, že vysvědčení by rozhodně nemělo být pro dítě strašákem. I když není zrovna takové, jaké by podle vás být mělo či mohlo, je třeba ho brát jako výsledek celoroční práce – takže procesu, který jste měli a mohli po celou dobu ovlivňovat. Každé dítě je jiné, má jiné limity a jiné schopnosti – a to je vždy třeba zohlednit. „Dítě by nemělo mít obavy z reakce rodičů na vysvědčení, vždy je něco, co lze pochválit a vždy je možné pracovat na zlepšení,“ uvádí Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.
Potvrzuje to i psycholožka Šárka Miková: „Reagujte tak, aby dítě nad vysvědčením neprožívalo pocit ponížení a zahanbení, strachu. Tyhle pocity by v něm neměl vyvolávat rodič - ten by měl být zdrojem pocitu bezpečí a ochrany.“
