Šatna? Řešení i pro malé byty!

Na šatnu potřebujeme minimálně čtyři metry čtvereční místa. Přitom její umístění v bytě či domě hodně napoví o tom, jak moc ji budeme využívat. Nejlepší je, pokud sousedí s ložnicí. Dokonce se vyplatí zmenšit tuto místnost na úkor šatny. Schováme do ní vše potřebné – od prádla a věcí, které nosíme každý den, až po sezonní oblečení nebo sportovní potřeby – a v samotné ložnici nám pak stačí jen postel a dva noční stolky. V takovém případě bychom měly pamatovat na to, že v šatně potřebujeme i velké zrcadlo a – ačkoli nám to mnohým ve tmě sluší mnohem více – i dobré osvětlení. Ideální je, pokud šatna vlastní okno, které nabízí přirozené světlo.

Pokud nám na šatnu vyjde místo někde na chodbě, nevadí. Promění se spíš v komoru, kde najdou místo domácí pomocníci: vysavač, žehlicí prkno apod..

Že po šatně také toužíte, jen pro ni nemáte doma místo? Zpravidla je to jen výmluva, šatna se vejde skoro všude. Přitom ne vždy musí jít o samostatnou oddělenou místnost. V menších prostorách lze využít například vertikální žaluzie, japonské stěny nebo různé posuvné panely ze stejného materiálu, jako se vyrábějí třeba dveře vestavěných skříní. Vyplatí se to. Pokud totiž stejné množství věcí „rozstrkáme“ do různých skříní, skříněk a zásuvek, potřebují mnohem více místa, než když jsou v šatně. V té je navíc máme uklizené mnohem přehledněji a než zabalíme na výlet, nemusíme pětkrát oběhnout celý byt.

Základem každé šatny jsou regály, police, šatní tyče a zásuvky, trendy je takzvaný drátěný program. Ať už se rozhodneme pro cokoli, vždy je důležité, abychom mohly vnitřní zařízení šatny snadno přestavět, tedy hlavně měnit výšku a nastavení polic a košíků. I složení věcí, které doma máme, se během let mění.

Základem každé šatny by měly být hluboké police, které mají minimálně 45 centimetrů. Sem totiž snadno dáme velké krabice a vystačí třeba i na složené pánské košile. Stejnou hloubku pak mají ramínka, takže lze k jedné straně umístit i věci, které je nutné věšet. Z druhé strany můžeme volit regály s menší hloubkou, do kterých vyskládáme třeba krabice s botami, které máme umyté a právě je nenosíme. Zapomínat bychom neměly ani na věšáky, které se hodí na tašky, pásky a podobně.

A stejně jako v klasické skříni bychom měly pamatovat na to, že nejpoužívanější věci dáváme do výšky očí, kde o nich máme nejlepší přehled. Naopak lyžařskou bundu umístíme do těch nejvyšších pater a v listopadu ji sundáme a na stejné místo přijdou v krabicích naskládané plavky a nátělníky.

A jedno varování na závěr: Kdo se zhlédl v katalozích se šatnami a obdivuje v nich vyskládané kopečky bílých košil, srovnané boty a naaranžované polštářky a uvažuje o tom, že si pořídí jen „vnitřek“ bez dveří, ať na to zapomene! Stačí se podívat do skříně, co tam máme uložené a je jasné, že naše šatna takto nikdy vypadat nebude!