Článek
Vzdorovité dítě s námi nesmí mávat. Bylo by k jeho škodě, kdyby získalo pocit, že si vymůže všechno.
Máme se podvolit?
Známe to. Dítě sebou praští na zem, vříská, kope a mlátí kolem sebe. Když se nad ním matka skloní, dostane ránu do obličeje. Důvod? Maličkost. Dítě chce čokoládu, nemíní jít spát, odmítá sesednout z kolotoče... Co dělat? Někteří rodiče se snaží vyhovět. Podívejme se na výpověď tří maminek.
Martina
„Bojím se, že by Romanka nemusela v prvních letech života unést zklamání z toho, že jí něco odepřu. Když vidím, jak se zlobí, protože nemůže dosáhnout svého, mám strach, že bych v ní zadusila touhu po vlastní iniciativě, že bych ji ujařmila a ona by stala zakřiknutým robotem."
Marie
„Nesnesu, aby se na mě Lukáš zlobil. Jakmile mu nechci vyhovět, křičí na mě, že už mě nebude mít rád. A plácá do mě ručičkama, vlastně mě bije. Bojím se, že by mě opravdu přestal mít rád, a udělám, co chce."
Tereza
„Obávám se o Marečkovo zdraví, protože když mu něco odepřu, zadrží dech a začne tlouct hlavou o zeď. Bojím se, že si ublíží, a tak mu raději vyhovím."
Nepodložené obavy
Obavy maminek jsou zcela nepodložené, říká pediatr Roberto Albani z Milána. Děti nejsou tak křehké bytosti, jak si o nich myslíme. Naopak velmi snadno se přizpůsobují. I ty, které tlučou hlavou do zdi, zvracejí nebo schválně zadržují dech, se mohou naučit odříci si věci, které je lákají. Neutrpí tím jejich psychické ani fyzické zdraví. Výbuchy vzteku vůči matce, která dítěti něco odepře, se rozplynou a nezanechají stopu. A co víc. Uslyší-li dítě několikrát rezolutní ne, přestanou se scény opakovat.
Nechte ho být
,,Jde totiž o ukázkový afektivní záchvat. Dítě ve vzteku hází kolem sebe vším, co se mu dostane pod ruku. Nemá smysl ho polévat studenou vodou, křičet na ně, účinkem se míjí i pár na zadek. Pokud se to přihodí mimo domov, je nejlepší vzít zmítající se dítě, nemluvit na něj, nedávat si ho k sobě obličejem, aby nás nemohlo mlátit, a odvést ho," radí klinická psycholožka Milena Bučková. Doma odejdeme do vedlejší místnosti. Vrátíme se, až se vyzuří. Podle psychologů rozhodně nemá cenu se k události vracet a pokoušet se ji s dítětem analyzovat.
Pozor na patologický vztek
Když jsou stavy natolik prudké, že dítě opakovaně bije hlavou o zeď, stůl či o postýlku, chtělo by to psychologické i neurologické vyšetření. Často se totiž v nálezu z EEG objeví, že je hyperaktivní. Pak to už není přirozený vývojový afektivní stav, ale patologický vztek.
Běžný dětský vzdor přichází a zase odchází a končí v předškolním věku. Než dítě nastoupí do školy, zcela určitě přejde.