Článek
Za prvé proto, že mi připomene, že jsou prázdniny. I když já zrovna pracuju, někdo jiný se pohybuje v tom lákavě bezbřehém světě zvaném „mimo kancelář“, cachtá se v rybníku, kupuje nafukovací nesmysl u stánku nebo se ukrývá před horkem na skotských vřesovištích nebo v chodbách středověkého hradu. A pokud je takových lidí současně víc, pracovní život dostává sympaticky plouživý letní rytmus.
Automatické odpovědi mám ráda i proto, že i mně samotné dávají svolení zpomalit. Připomenou mi, že můj dotaz vlastně zas tak nehoří a že ta věc, kterou jsem chtěla řešit, se klidně může vyřešit za pár dní. Nebo týdnů. Ono se to nezblázní.
Samozřejmě že většinu automatických odpovědí je potřeba brát tak trochu s rezervou. Pokud nám její autor sděluje „na váš e-mail odpovím ihned po návratu z dovolené“, je třeba si to přeložit: „Možná ti pak odpovím, ale spíš ne, nezodpovězených mailů tam budu mít dvě stě a možná je všechny rovnou smažu. Takže jestli tu odpověď vážně potřebuješ, radši pak písni znovu, ju?“ A jestliže autor připouští, že „v naléhavých případech mě můžete kontaktovat na mobilním čísle…“, ve skutečnosti to znamená: „Opovaž se! Volej, jenom kdyby hořelo. Ne, volej, jen když budeš hořet ty. A i tak radši zavolej někomu jinému.“
Automatická odpověď je jediný společensky přípustný způsob, jak někoho poslat do háje a říct mu, že teď na něj nemáte čas. Líbí se mi, když je lidi využívají kreativně. Kdysi mi přišla odpověď od jednoho spisovatele: „Momentálně pracuji na nové knize a na e-maily odpovídám jen v pondělí a ve středu večer.“
Samozřejmě by to šlo posunout ještě dál a hlásit do světa třeba: „V rámci digitálního detoxu si Vaši zprávu přečtu o příštím úplňku.“ Nebo prostě: „Jsem mimo. Časem možná odpovím, ale nic neslibuju.“
Mně osobně se pravidelně stává, že si po návratu automatickou odpověď zapomenu vypnout, takže ještě minimálně týden hlásím do světa, že nejsem, i když už jsem. Jednou jsem na to doplatila, když jsem v tom chaotickém podovolenkovém týdnu poslala něco do e-mailu sama sobě. A následovala zacyklená smršť stovek a stovek zpráv, v nichž jsem sama sobě znovu a znovu oznamovala, že si „po návratu odpovím“.
