Hlavní obsah

Očima padesátky: Co může být ještě horšího, než držet dietu?

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Držíte ode dneška dietu? Tak to máte ještě dobré. Já jsem se rozhodla, že místo konzumace si odepřu konzum. Je to přece zlá, nepěkná, ošklivá záležitost, která zničila náš starý dobrý svět. Jenže ty lodičky ve výprodeji byly tak krásné!

Článek

Začaly na mě vyskakovat už koncem roku spolu s nabídkou on-line odtučňovacích kursů a spořením na důchod. Vnímám to tak, že mi internetový vesmír vmetl do tváře, že jsem tlustá a stará, načež se mě snažil udobřit nabídkou veganských lodiček za výhodnou cenu. Takže mě navíc považuje za úplně blbou. Já přece dobře vím, že dřív se tomu říkalo umělá kůže, na mě nějaká taková veganská vějička nezabere. Navíc výdaje plánuji zodpovědně s ohledem na aktuální stav rozpočtu a výhledem na budoucí potřeby. Moment! Nepatří mezi budoucí potřeby nové boty? Až se jaro zeptá, co jsem dělala v zimě, pochlubím se lodičkami z výprodeje. Nevím, co na to jaro řekne. Ale přesně vím, co na to řekne manžel: „Ty už máš zase nový boty?“

Jenže tohle nejsou jen tak nějaké nové boty. Mají důležité poslání. Šetří životní prostředí. Už dlouho si říkám, že bych se měla snažit víc než jen třídit odpad a nejíst nadýmavá jídla. Nu a ejhle, veganské boty, to je přece jasné znamení! Na jejich výrobu není potřeba kůže, ergo bude o krávu produkující metan méně. Nebo rovnou o celá stáda, protože když klesne poptávka po kůži, nebude nutné chovat skot, jenž se ve větších skupinách chová velmi neekologicky. Tohle je fakt, před kterým nelze zavírat oči. Uznal to i můj vnitřní hlas nabádající k šetrnosti a konečně mi dovolil zmáčknout tlačítko „objednat“. Nemá to se mnou chudák lehké. A nemají to lehké ani další vnitřní hlasy ostatních žen, protože pokud jde o to obhájit si nákup módy či kosmetiky, dokážeme vymyslet úžasné konstrukce. Ale vždycky mají racionální základ, což je pro umlčení špatného svědomí důležité.

Moje maminka například jednou domů přinesla nové lodičky s visačkou „dokud si to ještě můžu dovolit“. Když tatínek káravě zvedal obočí, vysvětlila mu, že za pár let už bude nosit jenom boty s ortopedickou vložkou, takže snad má právo si do té doby ještě něco užít. Tatínek odvětil, že zítra ho může přejet autobus čili je nezbytné si ještě dneska něco užít. A odkráčel do hospody. Já se těším, až odkráčím v nových botách zachraňovat planetu. Ale zároveň si slibuji, že ode dneška už budu nakupovat s rozumem a uvážlivě. A to jsem si myslela, že bláhovější předsevzetí, než zhubnout, si žena nemůže dát!

Reklama

Související témata: