Hlavní obsah

Očima padesátky: Jak jsem se z roštěnky stala zase kýtou

Foto: Ilustrace Lenka Samešová

Foto: Ilustrace Lenka Samešová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

S plavkami jsem si to na tomto místě vyřídila minulý týden. Ale ať už se mnou hrají jakkoli zákeřnou hru, nakonec vždycky ustoupím. Protože jet k moři bez plavek, to je, jako byste pozvali vegetariána na grilovačku. Chvíli bude koukat na škvířící se flákoty, pak si ale řekne: Proč já sem vlastně jezdil?

Článek

Také jsme s kamarádkou chtěly být škvířící se flákoty. Aspoň pár dní u moře! Jako zamlada, pamatuješ? Tehdy jsme vyrazily k Baltu, protože k Jadranu byl vyžadován příslib. Bohužel ale ne žhavých letních nocí, to bychom v osmnácti zmákly hravě. Na Rujáně bylo tehdy sedmnáct stupňů, severák, plážové koše a celý východní blok. Ale šumělo tam moře (studené) a svítilo slunce (mdlé), pročež jsme dělaly vše, co podle nás dělal západní blok na Costa Brava.

Nosily jsme obrovské plážové klobouky a obrovské sluneční brýle, nenosily vrchní díl plavek a pily koktejly. Ty sestávaly z piva a dešťové vody, kterou nám čas od času do kelímků chrstlo potměšilé severní nebe. Na poslední dva dny se vyčasilo tak, jak ani místní nepamatovali, a tak jsme zahodily kelímky, plavky a zábrany a vystavily pokožku palbě slunečních lumenů. Bledá středoevropská kýta se proměnila v roštěnku k nakousnutí, jak konstatoval soused z penzionu. Potichu, aby ho manželka neslyšela.

Letos zvítězilo Středomoří, protože máme o pětatřicet let starší klouby a lezavý chlad by jim nemusel udělat dobře. A dvakrát do stejného moře stejně nevstoupíš. V letadle mě krapet rozladil bezpečnostní pás. Také máte vždycky pocit, že si ho při minulém letu kolem těla utahovala osoba bez pánevních kostí a vnitřních orgánů? Chmury na mém čele rozehnalo slunce ukryté v bílém víně, ale oproti dřívějším zvyklostem jsem si dala jen decku. „To víte, žáha,“ vysvětlovala jsem omluvně pánovi po pravici, který už už zvedal kelímek k přípitku. V tu chvíli jsem si připadala jako svoje babička a ten pocit už mě neopustil. Ale vedle něj se objevil nový, dosud nepoznaný.

Když kamarádka vytáhla z kufru místo kondomů a lahve vína rehabilitační balonek a pomůcku na rovnání haluxů, definitivně mi to došlo. Konečně jsem svobodná! Žádná hysterie, že už třetí den nesvítí sluníčko a že nás pořád ještě nikdo nepozval na drink. Stejně už snesu o dost méně. Promile i záření. O to větší klid se ale rozhostil v mé duši. A to i přesto, že jsem se z roštěnky zase stala tou bledou středoevropskou kýtou… Anebo právě proto?

Načítám