Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když můj táta řekne, že si dá kafe, myslí tím turka. Tedy mletou kávu zalitou vařící vodou, která na hladině hrníčku vytvoří hnědou pěnu a na dně lógr. Výjimečně, když je mimo domov a chce se rozšoupnout, požaduje po obsluze kavárny „vídeň“, což zejména mladší baristy uvádí do rozpaků a vede to k roztomilé snaze dopídit se, co ten pán vlastně chce.
V kuchyňské poličce nad sporákem má však taky skleničku instantní kávy. Ta je určena pro návštěvy, tedy pro nás. „Vy vlastně pijete to rozpustný,“ poznamená vždy významně jeho žena Helenka, čímž zvýrazní, že se jedná o jakousi lehce výstřední novotu, drobný luxus, který nám velkoryse dopřává.
Nikdy jsem se neodvážila jim přiznat, že instantní kafe je v mém světě vývar z masoxu nebo televizní reality show. Člověk po něm sáhne, když se mu nechce nic řešit, ale zrovna moc se tím nechlubí.
Moje spotřeba instantního kafe je nicméně značná. A zůstalo to tak i poté, co jsem svému muži, s láskou vzpomínajícímu na italská pressíčka, koupila k loňským narozeninám sofistikovaný kávovar. Brzy se totiž ukázalo, že nový člen domácnosti má osobnost rozmazlené drama queen: je krásný, hlučný, nesmírně náročný na obsluhu – a především nevyzpytatelný. Jeho červené kontrolky od nás stále něco požadují, a dokud se nám s pomocí mnohastránkového návodu nepodaří přijít na to, co po nás vlastně chce, odmítá spolupracovat.
Pokaždé, než se uvolí vydat šálek kávy, předchází tomu z jeho strany dlouhý proces rozmýšlení a odkašlávání. Takže ve chvíli, kdy nutně potřebuju kafe a mám na výběr mezi smlouváním s kávovarem a zalitím pár granulí na dně hrnku, moc se nerozmýšlím. Nicméně jeho (nepřehlédnutelná) přítomnost v naší kuchyni je potvrzením, že naše domácnost je – co se kávové kultury týče – na přijatelné úrovni.
Další kávová generační propast zeje mezi mnou a mými dcerami. Zatímco pro mě kafe představuje především dávku kofeinu v té nejjednodušší možné podobě, to jejich připomíná spíš zákusek se spoustou ingrediencí, počínaje mandlovým mlékem přes karamelové aroma až po čokoládový posyp.
Úplně nejlepší kafe ale dělají moje kamarádky. Když řeknou, ať přijdu na kafe, vím, že přede mnou na stůl postaví sklenici bílého vína.
