Článek
Ten pocit, když vám stát daruje hodinu času navíc. V neděli ráno se všichni probudíme do mého oblíbeného podzimního dne: do neděle, která trvá pětadvacet hodin. Vstanu tak podle hodin o něco dřív než obvykle, což mě na chvíli nastartuje do činorodého módu a aspoň chvíli budu mít pocit, že držím krok se svými plány a nejsem za nimi zoufale pozadu.
Říkáme tomu „zimní čas“, ve skutečnosti jde ale jen o návrat ke standardnímu středoevropskému času, od kterého se od konce března do konce října v rámci letního času odchylujeme o hodinu dopředu. Opravdový zimní čas byl u nás kdysi zaveden jen na tři měsíce – od konce listopadu 1946 do konce února 1947. Nařídila ho vláda Klementa Gottwalda kvůli nedostatečnému výkonu elektráren a posun oproti letnímu času tak činil celé dvě hodiny.
S myšlenkou zavedení letního času si poprvé pohrával Benjamin Franklin, když koncem osmnáctého století navrhoval, že by lidstvo mělo dřív chodit spát a dřív vstávat, aby se ušetřilo za svíčky a olej do petrolejek. Dělal si ovšem legraci.
Doopravdy navážno začaly vlády šachovat s časem svých občanů za první světové války. Mezi prvními bylo Rakousko-Uhersko, které v létě 1916 nařídilo budíka svým poddaným o hodinu dřív (jako by se v mocnářství nevstávalo už tak moc brzo). S jiným experimentem se roku 2011 vytasili v Rusku, kde na tři roky zavedli letní čas celoročně.
Posunutí času o hodinu zpět rázem udělá podzim opravdovým podzimem: zničehonic je tady odpolední šero a dlouhé večery, kdy si člověk může bez pocitu, že něco promeškává, uvařit čaj nebo kakao a zalézt si s knížkou. V podvečerním parku se tmou pohybují červená a zelená světélka psích obojků a nad ulicemi září osvětlená okna kuchyní, za nimiž někdo připravuje večeři. Na jídelních lístcích restaurací vypukne dýňové šílenství (dýňovou polívku a dýňové rizoto chápu, ale opravdu světu něco přináší dýňová pizza nebo dýňové latté?) a rodiče školkových dětí zoufale na poslední chvíli tvoří kostýmy na halloweenské karnevaly.
Samozřejmě to taky znamená, že už za chviličku – je to otázka dnů – vpadnou do samoobsluh čokoládové figurky a adventní kalendáře a do ulic bílé hvězdy a zvonečky. S jediným cílem – vyvolat ve vás paniku. Doprčic, cože, to jsem snad něco zaspala, ony už zas budou Vánoce?
