Hlavní obsah

Očima padesátky: Zimní čas přichází. Doprčic, cože, ony už zas budou Vánoce?

Foto: alexei_tm, Shutterstock.com

Foto: alexei_tm, Shutterstock.com

V noci ze soboty na neděli se, tak jako každý rok touhle dobou, posune čas o hodinu zpátky. Oficiálně začne doba dlouhých večerů, podzimních splínů a dýňových polívek. A také svítících obojků.

Článek

Ten pocit, když vám stát daruje hodinu času navíc. V neděli ráno se všichni probudíme do mého oblíbeného podzimního dne: do neděle, která trvá pětadvacet hodin. Vstanu tak podle hodin o něco dřív než obvykle, což mě na chvíli nastartuje do činorodého módu a aspoň chvíli budu mít pocit, že držím krok se svými plány a nejsem za nimi zoufale pozadu.

Říkáme tomu „zimní čas“, ve skutečnosti jde ale jen o návrat ke standardnímu středoevropskému času, od kterého se od konce března do konce října v rámci letního času odchylujeme o hodinu dopředu. Opravdový zimní čas byl u nás kdysi zaveden jen na tři měsíce – od konce listopadu 1946 do konce února 1947. Nařídila ho vláda Klementa Gottwalda kvůli nedostatečnému výkonu elektráren a posun oproti letnímu času tak činil celé dvě hodiny.

S myšlenkou zavedení letního času si poprvé pohrával Benjamin Franklin, když koncem osmnáctého století navrhoval, že by lidstvo mělo dřív chodit spát a dřív vstávat, aby se ušetřilo za svíčky a olej do petrolejek. Dělal si ovšem legraci.

Doopravdy navážno začaly vlády šachovat s časem svých občanů za první světové války. Mezi prvními bylo Rakousko-Uhersko, které v létě 1916 nařídilo budíka svým poddaným o hodinu dřív (jako by se v mocnářství nevstávalo už tak moc brzo). S jiným experimentem se roku 2011 vytasili v Rusku, kde na tři roky zavedli letní čas celoročně.

Posunutí času o hodinu zpět rázem udělá podzim opravdovým podzimem: zničehonic je tady odpolední šero a dlouhé večery, kdy si člověk může bez pocitu, že něco promeškává, uvařit čaj nebo kakao a zalézt si s knížkou. V podvečerním parku se tmou pohybují červená a zelená světélka psích obojků a nad ulicemi září osvětlená okna kuchyní, za nimiž někdo připravuje večeři. Na jídelních lístcích restaurací vypukne dýňové šílenství (dýňovou polívkudýňové rizoto chápu, ale opravdu světu něco přináší dýňová pizza nebo dýňové latté?) a rodiče školkových dětí zoufale na poslední chvíli tvoří kostýmy na halloweenské karnevaly.

Samozřejmě to taky znamená, že už za chviličku – je to otázka dnů – vpadnou do samoobsluh čokoládové figurky a adventní kalendáře a do ulic bílé hvězdy a zvonečky. S jediným cílem – vyvolat ve vás paniku. Doprčic, cože, to jsem snad něco zaspala, ony už zas budou Vánoce?

Načítám