Článek
Když se řekne osamělý muž, většina lidí si představí postaršího vdovce. Jenže jak se ukázalo, osamělost se výrazně týká i mladších generací. Jak ukázala analýza jedné z nejznámějších organizací zabývajících se průzkumy veřejného mínění Gallup, zveřejněná v roce 2025, až 25 % amerických mužů ve věku 15–34 let se cítí osaměle. „To je čtvrtina generace, tedy poměrně významná skupina. A z mé praxe vím, že Česko v tomto ohledu není jiné,“ říká Dagmar Pechová, psychoterapeutka a koučka z platformy Terapie.cz.
Neumí být sami
Příčin, proč tomu tak je, je víc, ale jedna se podle odborníků opakuje nejčastěji. Muži se v průběhu života naučili spoléhat na jednu jedinou osobu, svou partnerku. Jak potvrdil výzkum společnosti Pew Research Center z loňského roku, až 75 % mužů by se při problémech obrátilo primárně na ni.
„Ženy takto závislé nejsou, udržují širší síť vztahů, mluví s kamarádkami, se sestrou, s mámou. Muž má partnerku, a to mu většinou stačí. Dokud ji má,“ vysvětluje Dagmar Pechová. A to je přesně ten důvod, proč, když ji ztratí, snášejí osamělost hůře. „Nemají záchrannou síť, na kterou by se obrátili. A navíc ji neumějí budovat, protože říct nahlas, že potřebují někoho blízkého, je pro většinu mužů velmi těžké,“ doplňuje psychoterapeutka.
Zásadní rozdíl
Pro většinu mužů je typické, že neradi přiznávají, že samotu špatně snáší. Raději vám budou donekonečna tvrdit, jak jim je dobře, že se nemusí s nikým dohadovat, poslouchat řeči o rozházeném prádle nebo vysvětlovat, kam jdou a kdy přijdou.
Pravda ale bývá často někde jinde. „Rozvedl jsem se a naivně si myslel, že mi bude fajn,“ svěřuje se dvaapadesátiletý Pavel, který našel odvahu říct, jak se opravdu cítí. „Vztah s bývalkou byl už dlouho špatný, a tak jsem si myslel, že když půjdeme od sebe, oběma se nám uleví.“
Jenže jak se ukázalo, byla to pravda jen napůl. Zatímco jeho žena po rozvodu pookřála a evidentně jí bylo fajn, on prožíval spíše smutek a uzavíral se čím dál víc do sebe. „Nikomu jsem to neřekl, říkal jsem si, že by se mi kamarádi jen vysmáli, ale fakt mi bylo mizerně,“ říká Pavel. A dodává, že vše se změnilo až ve chvíli, kdy se seznámil se svou nynější přítelkyní. „Být sám opravdu není nic pro mě,“ přiznává upřímně.
Svoboda je fajn, ale většina mužů touží po péči a zájmuFoto: New Africa, Shutterstock.com
Proč to tak je?
„Velmi málo se mluví o tom, co muži ve vztahu se ženou vlastně dostávají,“ vysvětluje Dagmar Pechová. Není to jen láska nebo společnost. Je to péče o jejich vnitřní svět. „Partnerka se zajímá, jak se mají, co prožívají a jestli jsou v pořádku. Muž, který je sám, se většinou nenaučil říct kamarádovi: ‚Hele, je mi špatně, potřebuji, aby ses o mě zajímal.‘ To pro ně není přirozené. Žena to řekne, zavolá kamarádce, ta se začne ptát, ozve se druhý den.“ Muži tohle nedělají, protože vyrůstali v přesvědčení, že potřebovat péči je slabost. Ale to emocionální sdílení jim pak velmi chybí.
