Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Mám nejlepší kamarádku, často se vídáme, je svobodná, nemá nikoho nastálo, já jsem vdaná už tři roky. Chodí k nám často a mně se nedávno začalo zdát, že mého muže svádí. Chová se k němu jako hodně dobrá kamarádka, má na něj všelijaké vtipy, přijde mi, že se mu vnucuje, nepoznávám ji. Když jsme spolu samy a povídáme si nebo někam jdeme, je to jako dřív, ale když přijde třeba on z práce a ona je u nás, tak se chová podle mě divně. Už mi také dvakrát jakoby jen tak řekla, že u chlapů se nedá očekávat, že budou celý život věrní, prostě občas vede takovéhle řeči, když si povídáme o vztazích a chlapech a tak.
Nikdy jsem nebyla žárlivá, ale teď jsem. Připadám si, jako že jsem ta špatná, když ji podezírám, navíc jsem se začala hodně soustředit na to, jak on se chová k ní a jak se celkově chová ke mně, a pořád to porovnávám. Bojím se, aby si spolu něco nezačali, nebo třeba už se to stalo?
Jak mám zjistit, co je pravda, abych je zbytečně neztratila oba? Protože kdyby mě můj muž z něčeho takového podezíral, naštvala bych se a bylo by mi to líto, že mi nevěří. Nechci vypadat jako žárlivá hysterka, ale vadí mi to čím dál víc. Zase nechci být za blbku, ale třeba se mi to všechno jenom zdá. Děkuju za radu. Markéta
Odpověď
Milá Markéto, představte si, že byste mohla svou žárlivost regulovat stejně jako hlasitost hudby, kterou zrovna posloucháte. Sama byste si zvolila, jestli budete vojenská stíhačka, nebo extrémně svobodomyslná. Kterou polohu byste si vybrala?
Míra nastavení žárlivosti totiž něco o vás i vašem vztahu vypovídá. Podle toho, co píšete, se zdá, že jste ji měla až donedávna nastavenou hodně „potichu“, tedy na škále od jedničky do desítky někde na dvojce. A to může být málo. Když totiž nežárlíte vůbec, hraničí vaše chování s lhostejností. Váš partner si tak může myslet, že vám je jedno, jestli s ním nějaká žena flirtuje. A to evidentně nechcete.
Z vašeho dotazu cítím, že si nejste jistá, jestli si máte chránit svůj „majetek“ (tedy svého muže) před možným nájezdem kamarádky, anebo to nechat být.
Takže, milá Markéto, když se řekne „žárlivost“, většině lidí se vybaví negativní chování. Žárlivec nebo žárlivka si přece zaslouží opovržení nebo posměch. Ale tak jednoduché to není. Žárlivost může být pro vztah i prospěšná. Jde jen o míru. Pokud je správně nastavena, může být ve vašem vztahu naopak stabilizujícím faktorem.
Představte si, že jste s manželem na plese a od začátku po vás kouká nějaký muž. Pokud manžel umí zdravě žárlit, nápadníka zaregistruje a dává si pozor, aby mu neumožnil příležitost pro setkání, oslovení, konverzaci či tanec. Prostě si vás tak nějak zkušeně pohlídá. Pokud je navíc sociálně inteligentní, může vám to klidně i říct: „Lásko, ten týpek na baru po tobě čumí. Až půjdu na záchod, řeknu bráchovi, ať na tebe dá pozor, kdyby tě chtěl balit.“
Co to ve vás vyvolá? To je jednoznačné. Že si váš všímá, chrání vás, miluje a že mu na vás záleží. Tu žárlivou část, během níž si vás ohlídá, mu pravděpodobně ráda odpustíte, protože jinak je to ten správný chlap se správnou mírou žárlení.
Co by byla přehnaná míra žárlení? Kdyby vám prolézal esemesky, kontroloval výpisy z banky, volal vám pět minut po tom, co jste měla být doma a nejste…
A teď se vraťme k vašemu příběhu. Přesně tu zdravou míru žárlivosti si musíte najít i sama pro sebe. Nestyďte se uplatnit své právo na manžela. A pokud máte pocit, že se před ním kamarádka nakrucuje, flirtuje a balí ho, nastavte jasné mantinely.
Nejdřív si o tom promluvte s manželem a na rovinu mu řekněte, co si o tom myslíte. „Všimla jsem si, že Irena po tobě jede, a vůbec se mi to nelíbí. Když v tom bude pokračovat, vyškrábu jí oči.“ Můžete být klidně i expresivnější, abyste dala najevo, jak vážně to myslíte. Zároveň bude manželovi zřejmé, že jí ubližovat nebudete, neboť jde jen o nadsázku. (Je ale také možné, že si manžel zájmu vaší kamarádky dosud ani nevšiml – to v případě, že ji nemá zařazenou na seznamu žen, které ho přitahují.)
Potenciometr žárlivosti byste tedy měla pootočit o něco víc doprava, na zdravou čtyřku. To znamená, že si budete uvědomovat, že partner může být atraktivní pro cizí ženy, a proto si ho musíte občas pohlídat. Existují příležitosti, které stejně jako zloději, tak i přátelé prostě občas využijí. Vy byste se měla naučit takové příležitosti nevytvářet, a pokud nastanou, umět si hlasitě vymezit své teritorium.
A jestli se ukáže, že o nic nešlo? Tak fajn, v takovém případě jste vnesla do vztahu nový element: „Záleží mi na tobě, nejsem lhostejná, umím se o tebe poprat.“ A kdo by tohle nechtěl slyšet…
David Shorf, vztahový kouč, Calmea
(Postoj autora nevyjadřuje názor redakce.)
