Článek
Není to vědecká teorie v pravém smyslu slova, spíš teorie, kterou napsaly životní zkušenosti žen. A postava Mirandy (hrála ji Cynthia Nixon) ze Sexu ve městě ji poprvé pronesla do éteru a muže přirovnala k taxíkům. Taxi Cab Theory (taxi teorie) vysvětluje, proč si muži často odmítají vzít ženy, s nimiž roky žijí, ale pak v mžiku založí rodinu s ženou, kterou potkali před pár měsíci.
Co je Taxi Cab Theory
Seriál Sex ve městě je plný hlášek, teorií a zkušeností ze života žen. Jednou z nich je ta, v níž Miranda muže přirovnala k taxíkům a mluvila o tom, že manželství není ani tak otázkou lásky, osudového setkání nebo spřízněnosti duší, ale spíš otázkou správného načasování a náhodného štěstí.
„Muži jsou jako taxíky. Když jsou k dispozici, rozsvítí se jim světlo. Jednoho dne se probudí a rozhodnou se, že jsou připraveni se usadit, mít děti a tak dále – a v tu chvíli rozsvítí světlo. První žena, kterou naberou – bum! To je ta, kterou si vezmou,“ tvrdila.
A tak, když jste s nějakým mužem celé roky, po všech stránkách vám to funguje, ale vzít si vás nechce, k usazování a zakládání rodiny se také nemá, má takzvaně vypnuté světlo. Je to taxík, který zrovna pasažéra nehledá, není připraven na tuhle životní jízdu, nejede vaším směrem.
Proto vystoupíte. A možná tou ztrátou, nebo jen shodou okolností, daný muž najednou dospěje, rozsvítí světlo, nabere pasažérku a s ní se vydá tam, kam s vámi ne. Není to vaše chyba, ale chyba načasování…
Váš partner není připraven na velké životní kroky? Některé ženy tvrdí, že chyba je jen v načasování…Foto: NDAB Creativity, Shutterstock.com
Něco na tom je
Není to samozřejmě nijak vědecky podložené, nejsou na to žádné sáhodlouhé studie, ale leckterá z žen takovou zkušenost má. Že na té teorii něco je, potvrzuje i životní koučka Lenka Procházka: „V praxi totiž často nevidím, že by muži čekali na správnou ženu, ale spíš na moment, kdy vnitřně dozrají do určité životní fáze. A ta zralost mnohdy přijde až ve chvíli, kdy něco opravdu ztratí.“
Ta ale navíc říká, že to vlastně neplatí jen na muže, ale asi i na ženy. „Velká část lidí, nejen mužů, si dlouho drží pocit svobody, otevřených možností a odkládá závazek, protože mají pocit, že je ještě čas.“
A až ve chvíli, kdy ten vztah skončí, přijde okamžik prozření, velký otřes, uvědomění si, že i čas má své limity. „Najednou člověk vidí důsledky svého nerozhodnutí, uvědomí si samotu, ztrátu bezpečí, blízkosti nebo představy rodiny. A právě to může spustit obrovský posun,“ upřesňuje Lenka Procházka.
Na partnerce záleží
Někdy je prostě potřeba projít si velkou ztrátou, aby člověk dospěl. Někteří lidé jsou ochotni opustit své staré vzorce (toho, jak lpí na svobodě, jak se bojí závazků, mají potřebu mít pořád pootevřené dveře), až když je něco opravdu zabolí.
Ale že by pak pánové vzali za vděk jakoukoli ženou, co se jim jako první připlete do cesty, to zase ne. „Nemyslím, že ‚ta druhá žena‘ je náhodná nebo že by na partnerce vůbec nezáleželo,“ vysvětluje koučka. „Spíš si myslím, že první vztah toho muže určitým způsobem formoval, učil ho blízkosti a připravil ho na další životní etapu. Jen bohužel někdy dozraje až ve chvíli, kdy už je pro ten předešlý vztah pozdě.“
Zásadní je nebrat si to jako osobní selhání a důkaz, že jste prostě nebyly dost dobré a že ta „nová“ je lepší. „Často to vůbec není o jejich hodnotě. Spíš o tom, v jaké fázi života a osobní zralosti se ten člověk nacházel,“ dodává Lenka Procházka. „Někdy žena několik let stojí vedle muže, který ještě není připravený převzít odpovědnost za hluboký vztah, a jiná pak už jen potká jeho zralejší verzi.“
