Hlavní obsah

Mít bráchu a ségru je fajn, i když se musíte dělit o dědictví

Foto: Dean Drobot, Shutterstock.com

Foto: Dean Drobot, Shutterstock.com

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Zdá se, že žijeme v době hlasitých oslav bezdětnosti a jedináčkovství (víc dětí bych neuživil). Je to dobře. Konečně si každý může svůj soukromý život nastavit po svém, množit se není povinnost. Jenže kdo někdy ochutnal sourozeneckou lásku i bolest, ví, že bez ní by ho byla jenom polovina.

Článek

V televizi teď okupuje hlavní vysílací nedělní čas jeden seriál. Píše se o něm všude horem dolem a jmenuje se Smyl pro tumor. Děj se týká boje s nemocí hlavního hrdiny. Logicky se mu do toho motají i vedlejší postavy členů jeho rodiny. Mimo jiné starší sestra Zuzana, se kterou se navzájem zdraví: čau moulo, čau troubo.

Moula a trouba

Zuzana je „jen“ uštvaná mamina na mateřské se dvěma mrňousi, kterým dala jména (aspoň podle jejího bratra) jak z národního obrození - Lojzík a Pepík. Zato on je pýcha rodiny - ambiciózní medik, sportovec s úžasnou budoucností, pokud se tedy vyléčí. Jedináčci to možná úplně nepochopí, ale právě v tom, jak si říkají, je skryta všechna sourozenecká láska, důvěra a vazba. Pro neznalé možná nadávka, pro ně dva společný tajný kód, který si spolu vytvořili v dětství. Tohle spojenectví nehodnotí, kdo z nich je takzvaně úspěšnější, neúspěšnější, kdo rodiče zklamal, nezklamal…

Sourozenecké bitvy i komploty 

Vynechme teď dětství, kdy se sourozenci nesnáší i milují a bojují o pozornost rodičů, aby se vzápětí proti nim spojili. Někdy jsou největšími kamarády odjakživa, někdy se odcizí v pubertě a někdy – to platí u větších věkových rozdílů – se pochopí a spřátelí až v dospělosti. To, co kazí sourozenecké renomé, jsou většinou lidé zvenku. Říká se totiž, že pravou bratrskou a sesterskou lásku prověřují tři věci. Náš švagr nebo švagrová, nutnost podělit se o péči o nemohoucí rodiče… a hlavně dědictví.

Jak vypadá úspěch

Úspěch máme spojený s majetkem, postavením, slávou. Potleskem cizích lidí, diplomy i lajky na sociálních sítích. Hmatatelnými důkazy, že jsme to někam dotáhli nebo nedotáhli. Ale k čemu to všechno, když se pak poodhrne tato zlatem a stříbrem vyšívaná opona a za ní se skrývá divadlo, ve kterém se s vámi bratr roky soudí o nějaký podělaný obraz po pradědečkovi? Ségru, bez níž jste v dětství nedala ani ránu, nechcete vidět ani na Vánoce.

Bez prémií a bonusů 

Být sourozenci, kteří stojí o to zůstat přátelé, není žádná viditelná pozice na vizitce. Za schopnost oddělovat svůj vztah k bráchovi od vztahu k jeho partnerce, kterou nesnášíme, ale respektujeme, se také prémie neberou. A co sourozenci, již se nezachovali perfektně ekonomicky a překotně prodali byt nebo barák po rodičích pod cenou a v nejnevhodnější chvíli? Ne kvůli tomu, aby zamázli nějaké zničující dluhy, ale aby měli co nejrychleji čistý stůl a nezačali se dohadovat? Vyrovnané účty a nenarušené vazby. Ty nikdo neobdivuje.

Jiní a navždy propojení 

Partneři a partnerky přicházejí a odcházejí. Děti dospějí a osamostatní se. A tak nakonec vždycky dojde na slova, že jen sourozenecké vztahy přežijí manželství, smrt rodičů a často i hádky, které by potopily každé přátelství. Rozkvétají v tisíci situacích blízkosti i vzdálenosti, vřelosti, loajality i nedůvěry. Je to jako s větvemi na stromě, které rostou různými směry. Kořeny, z nichž vyrostly, zůstávají pořád stejné. Každý z jejich životů bude vždy zvláštní součástí toho druhého.

Načítám