Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Zdravím vás, pane Shorfe, ráda bych znala váš pohled na tuto záležitost: Jsme spolu s manželem pět let a máme dvě malé děti. Manžel je milující táta a opravdu se snaží, abychom se finančně měli dobře: má zaměstnání ve státním sektoru plus má svoji firmu a opravdu se mu to daří. To pochopitelně znamená vyšší časovou vytíženost, někdy se práce nakupí a následuje stres. A bohužel, můj muž si ulevuje alkoholem. Doma.
Když přišly děti, tak nějak jsem očekávala, a vlastně i věřila jeho tvrzení, že alkohol je v přítomnosti dětí tabu. Bohužel není. Muž není denní piják. Jsou to nárazovky, jednou za dva měsíce, kdy je ale schopen během několika dní (obvykle to trvá tři dny plus další dva je mu blbě) vypít neuvěřitelné množství alkoholu. Co mě fascinuje, je, že to je na něm vidět jen málo. Nikdy v tomto stavu nebyl ani náznak agrese, žádné opilé kymácení, nic takového.
Jenže já už toho mám dost. Nepomáhají prosby, vysvětlování, nic. Samozřejmě proběhly jeho sliby, že toho nechá, ale jsou plané. Mně je z toho fyzicky zle, strašně mi vadí, že jsou tomu přítomny děti, ten alkoholový odér mě přivádí k šílenství.
Jeho reakce je odmítavá, kolikrát se rozčílí, že se vlastně nic nestalo, že nám nic nedělá a že dělá všechno jen pro nás. Jak tohle slyším, můžou mě čerti vzít. Absolutně nechápu, jak se z jinak inteligentního člověka s všeobecným rozhledem může stát ve vteřině takový hňup. Je to, jako by mi řekl, že se pro nás musí obětovat, a tak má na tohle právo. Je ochotný mi ohledně pití lhát do očí, proběhlo schovávání lahví…
Jsem unavená, nevidím východisko. Pochopitelně to ovlivňuje můj vztah k němu, nevěřím mu, bojím se, kdy zase lehne s rýmou do postele a napije se, protože on přece nesnáší válení v posteli… V těchto chvílích je opravdu ubohý.
Je něco, co mohu dělat? Rozvod je poslední varianta, chci udělat opravdu všechno pro to, aby to nebylo nutné. Mně na něm stále velice záleží, děti tátu milujou a on je – a v tom střízlivém období je všechno tak strašně fajn… A o to víc bolí, když se to stane znova. Radost, naděje, víra, zklamání. Pořád dokola. Nevím, jak dlouho to ještě zvládnu ustát. Nechci takto žít. Poradíte mi, jak ochránit děti, sebe, náš vztah? Mockrát děkuji. M.
Odpověď
Milá M., z vašeho dopisu je cítit únava z výkyvů nahoru a dolů, ale také něco jiného: pořád vám na manželovi záleží. A to je důležitý výchozí bod. Nepíšete o tyranovi ani o agresorovi. Píšete o muži, který je podle všeho dobrý táta, pracuje, stará se o rodinu… a zároveň má problém s alkoholem, který se vrací v nárazových vlnách. A právě tohle bývá pro partnera paradoxně to nejtěžší.
Kdyby pil každý den, byla by situace paradoxně čitelnější a jednodušší. U vás je to jinak. Dva měsíce je všechno skvělé, rodina funguje, vztah drží. A pak přijde několik dní, které to celé rozbijí. Dostáváte se do spirály, která vás ničí. Naděje – zklamání – naděje – zklamání. Tenhle ubíjející cyklus je psychicky vyčerpávající, protože je mi jasné, že pokaždé znovu uvěříte, že „už to bude dobré“.
Jasný vzorec závislosti
Podle toho, co popisujete, má váš muž klasický problém takzvaného nárazového pití. Lidé s tímto vzorcem závislosti často sami sebe nepovažují za alkoholiky. Vždyť přece chodí do práce, starají se o rodinu, nejsou agresivní, „nikomu nic nedělají“. A právě proto je tak těžké je přimět, aby si problém vůbec přiznali.
Nezpochybňujte svoji oddanost nebo partnerské pochopení. Máte ho evidentně na rozdávání. Ono se to opravdu děje, a navíc už to má dopad i na děti. Nejde jen o to, kolik toho vypije. Jde o atmosféru v rodině. Děti jsou velmi citlivé na změny nálady, na pach alkoholu, na napětí mezi rodiči. A vy sama popisujete, že vám je z toho fyzicky zle. To není maličkost, to je signál, že jste dlouhodobě pod tlakem.
Bohužel je třeba si přiznat nepříjemnou pravdu. Nikoho nedonutíte přestat pít, pokud on sám nechce. Prosby, vysvětlování ani hádky většinou nefungují. Alkohol má v těch chvílích silnější hlas než partner. Bořek Slezáček, můj partner z podcastu Med a peří, byl alkoholik a často o tom i ve vysílání mluví. Jeho opakující se instrukce je jednoduchá: Nejdřív si váš muž musí položit dvě otázky a sám si na obě odpovědět kladně. První zní: „Jsem alkoholik?“ A druhá: „Chci s tím něco dělat?“
Vždy k tomu dodává, že jeho žena si to jen trpělivě vyseděla. Nesnažila se postavit mezi něj a jeho drogu. Kdyby tak učinila v období jeho nejsilnější závislosti, určitě by si vybral drogu – v jeho případě alkohol.
Jak se stalo, že přestal pít? Jedné noci se probudil a sám sobě řekl, že je pobuda, že takhle to dál nejde. Tím si odpověděl i na druhou otázku a začal s tím něco dělat.
Jak o tom s manželem mluvit
Netvrdím, že tato zkušenost je univerzální a že jediné, co můžete dělat, je čekat. Můžete určitě změnit způsob, jakým o tom s manželem mluvíte. Ne ve chvíli, kdy pije nebo kdy je po tahu. To nemá smysl.
- Mluvte s ním v období, kdy je všechno dobré a kdy je střízlivý. (Říká se, že problémy se mají řešit v době míru a ne v době války.)
- Zkuste to klidně a bez výčitek. Ne „ty zase piješ“, ale „já takhle nedokážu dlouhodobě žít“. Vynechte kritiku jeho pití. Mluvte o sobě, o svých pocitech, o tom, že vás to ničí a že ztrácíte důvěru.
- A hlavně buďte konkrétní. Žádné obecné „měl bys přestat“, ale řekněte, že pití doma v přítomnosti dětí je pro vás nepřijatelné. Že pokud se problém opakuje, potřebujete, aby s tím začal něco dělat. Třeba vyhledal odbornou pomoc.
- Pusťte mu video, kde se někdo, koho zná, otevřeně přiznává k alkoholismu. Třeba zrovna to zmíněné. Ne jako trest, ale jako podmínku, aby vztah mohl fungovat dál. Ať si to pustí sám, když nebude pod tlakem.
- Žádné vyhrožování rozvodem nepomůže, naopak se spíš uzavře. Definujte hranici, za kterou nechcete jít. Formulujte jednoznačně, že takhle už to dál nejde.
Musí se k tomu, že svůj problém chce vyřešit, dopracovat sám. Mnoho lidí se začne problémem zabývat až ve chvíli, kdy pochopí, že nejde jen o remcání partnerky, ale že už je opravdu v sázce celý vztah.
Nebuďte na to sama
A ještě jedna důležitá věc. Nenechávejte na svých bedrech úplně všechno. Promluvte si o situaci s někým zvenčí. Může to být adiktolog, terapeut, kouč, rodinná poradna, je to jedno. Udělejte něco jinak. Získáte podporu, informace a také odstup, který je v takové situaci strašně důležitý.
Naprosto rozumím tomu, že nechcete rodinu rozbít. To je velmi ušlechtilé, zejména když v obdobích střízlivosti je všechno fajn. Ale uvědomte si, že zároveň máte právo na život, ve kterém se nebudete každé dva měsíce bát, kdy přijde další alkoholová epizoda.
Zamávat červeným hadrem
Vaše otázka zní, jak ochránit děti, sebe i vztah. Paradoxně to někdy začíná tím, že partnerovi klidně a jasně ukážete, že tohle už není maličkost, kterou lze zamést pod koberec. Vymezíte hranice. Prioritizujete věci ve svém životě. A v tom všem nemusíte jen kritizovat. Klidně mu řekněte, že ho milujete, ale ani láska už nestačí na to, co se mezi vámi děje a jak se u toho cítíte. Pokud se nechytí za nos sám, vy ho za něj vodit nemůžete.
Když mu jasně vysvětlíte, jak vám v tom celém je, může se stát, že ho popostrčíte k tomu, aby si zvědomil, o co všechno může přijít. Momentálně si myslím, že si ani nebezpečí skutečného rozvodu nepřipouští.
Někdy je třeba zamávat červeným hadrem, aby si ten druhý uvědomil, že vlak se řítí z kopce a je čas zatáhnout za nouzovou brzdu. Držím vám palce.
Své dotazy pro vztahového kouče posílejte na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz. Pokud bude váš dotaz vybrán, bude i s odpovědí zveřejněn. Vše zůstává anonymní, záleží na vás, co do dotazu napíšete.
