Článek
S takovým zadkem by neměla chodit mezi lidi! Co jsi to za matku, když dítěti ani neuvaříš. Já bych tak malé dítě do školky nedala, jsi jen sobecká kariéristka. Nedivím se, že ti byl nevěrný, podívej se na sebe. I takové komentáře mohou ženy najít svých sociálních sítích – a jejich autory jsou jiné ženy.
Nejde ale jen o urážky, ublížit mohou i nejrůznější nevyžádané rady, kterými dáte jiné ženě najevo, že vy jste lepší (matka, manželka, lépe pečujete o domácnost, jste pracovně úspěšnější…). A patří sem i všechny podpásovky, které si kolegyně dělají v pracovním prostředí. Proč jsou na sebe ženy někdy tak zlé, místo aby si pomáhaly a podporovaly se?
Ženy jsou neustále pod tlakem
Ne, není to vrozené. Nejde o přirozenou rivalitu, která ženy nutí vnímat ostatní jako sokyně a likvidovat je jakýmikoli zbraněmi. „Já to vnímám spíš jako nešťastný projev dlouhodobého tlaku, zranění a nenaplněných potřeb,“ říká životní koučka Lenka Procházka.
Většina žen totiž žije v permanentním přepětí, stresu a vyčerpání. „Snažíme se být dobrými matkami, partnerkami, profesionálkami, chceme vypadat dobře, zvládat emoce, domácnost i práci. A často máme pocit, že ať děláme cokoli, nikdy to není dost,“ popisuje Lenka Procházka.
A tenhle vnitřní tlak pak potřebuje ven. V ideálním případě tak, že o svých pocitech budete otevřeně a upřímně mluvit třeba s partnerem, šéfem, rodinou, kamarády – jednoduše s lidmi, kteří tvoří váš svět a podobu toho, jak žijete. Jenže mnohé ženy často praktikují úplně jiný způsob, jak upustit páru.
Já jsem prostě lepší…
Otevřeně si promluvit s partnerem totiž není úplně snadné, rozhodně je lehčí svůj vztek přelít směrem k jiné ženě – třeba ke kolegyni, na které vám nijak nezáleží, k influencerce, kterou zběžně sledujete na sítích, nebo k sousedce, kterou zrovna potkáte před domem.
„Nejde o to, že bychom si chtěly ubližovat. Často jde o nevědomý mechanismus regulace vlastního zranění: když shodím jinou ženu, na chvíli se mi uleví. Když poradím, ‚jak by to měla dělat správně‘, nemusím se dívat na vlastní nejistotu a chyby. Když zkritizuji vzhled, mateřství nebo práci jiné ženy, potvrzuji si, že já to přece dělám lépe, a tím si na moment zvednu vlastní hodnotu,“ upřesňuje Lenka Procházka.
Když někoho shodíte, a ještě veřejně, hned se cítíte jako lepší člověk? Je čas se nad sebou vážně zamysletFoto: Andrey_Popov, Shutterstock.com
Krutá sebekritika, nebo urážky ostatních? Jděte na to jinak
Koučka upozorňuje i na to, že velkou neplechu ve vnímání sebe sama hraje srovnávání a porovnávání, které je dnes extrémně zesílené kvůli existenci sociálních sítí. Stačí jen vzít do ruky telefon a už se na vás valí tisíce jiných žen, které se zdají být krásnější, štíhlejší, úspěšnější, spokojenější a šťastnější než vy.
Že je to jen zidealizovaný obraz, který s realitou nemá nic společného? To už vám mozek neřekne – ten servíruje jen to, co vidí na první dobrou. „A ta bolest, kterou kvůli tomu ženy prožívají, se prostě buď obrátí dovnitř v podobě sebekritiky, studu a vyčerpání, nebo ven v podobě jedovatých poznámek, nevyžádaných rad či urážek,“ vysvětluje Lenka Procházka.
Co s tím? Cesta, jak z toho ven, je jediná. Práce na zdravém sebevědomí, na svých vztazích (rodinných, pracovních…), otevřená komunikace a odstup od sociálních sítí.
