Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Vážená redakce, vím, že jste zaměřeni především na ženské dotazy, ale ono to s tím vlastně úzce souvisí. Jsem s partnerkou ve vztahu asi 5 let. Poznali jsme se na seznamce a zatím spolu udržujeme „víkendovou“ známost. I tak, nebo snad i právě proto se spolu stále milujeme i třikrát až čtyřikrát týdně.
Často zde čtu, že tady ženy řeší obrácený problém než já. Jedná se o uspokojení při milování. Oba jsme už sice překročili padesátku, ale milování nás stále baví. Kde je tedy problém? Nechci se chlubit, ale snažím se být opravdu dobrým milencem a partnerku si opravdu hýčkám. Velmi mi záleží na jejím uspokojení, a tak jí ho hojně i hodiny dopřávám. Vždy má přede mnou přednost. A to je právě ten kámen úrazu. Pořád vlastní uspokojení oddaluji, až oba padneme vyčerpáním. A tak se to opakuje stále dokola. Partnerku ale ani nenapadne na oplátku zase uspokojit jakkoliv mě.
Otázka zní: Jak jí mám citlivě říct, že i já mám své potřeby. Přál bych si, aby to chtěla a cítila sama od sebe. Přál bych si, aby to i jí dělalo radost, že i já jsem dosáhl vrcholu. Takhle se jen láskyplně přitulí a usne. Mám ji rád a společné milování si pokaždé užíváme, jen tohle mne trápí. Děkuji. Pavel
Odpověď
Milý Pavle, když jsem si přečetl váš dotaz, okamžitě se mi vybavil obrázek. Figuroval jste na něm jako rytíř v zářivé zbroji, jen místo meče jste měl v ruce velký pytel, který obsahoval nekonečnou trpělivost, něhu a péči. Z vašeho dopisu je zřejmé, že umíte dávat, umíte pečovat, a to vše dokonce s takovou intenzitou, že by vám ten celý „balíček“ mohl závidět i leckterý mladík. Ale jako každý rytíř i vy máte své slabé místo. U vás jde konkrétně o to, že o sebe neumíte pečovat, stejně jako to dokážete dělat pro svou dámu.
To, co popisujete, se v dlouhodobých vztazích stává častěji, než si jsou lidé ochotni přiznat. Jeden dává, druhý přijímá. A protože přijímání je příjemné a nenamáhavé, snadno se z toho stane zvyk. Jenže zvyk v posteli bývá nebezpečný, jelikož se vytrácí důležitá věc: vzájemnost.
Jak se to může stát? Někdy to není neochota, ale prostě fakt, že partnerka si myslí: „Takhle je to v pořádku, vždyť on se zdá spokojený.“ A vy jí to svým chováním potvrzujete. Jak to? Vždyť přece odkládáte své uspokojení, soustředíte se jen na ni a pak mlčky přijmete, že to končí bez vás. Takže vaše partnerka si ty situace interpretuje po svém: On to takhle prostě má rád, nepotřebuje „oplácečku“.
Jenže vy ji evidentně potřebujete. Nejen fyzicky, ale i emocionálně. Je to otázka blízkosti, potvrzení, že i vaše touha má ve vztahu svoje místo.
A teď co s tím
Musíte jí své pocity sdělit. A klíč ke zdárnému předání informace spočívá v tom, aby to neznělo jako výčitka, ale jako pozvánka. Vy totiž partnerku nechcete „nachytat při sobectví“, naopak: chcete ji inspirovat k tomu, aby ve výsledku objevila radost i z vašeho uspokojení.
Můžete zkusit něco jako: „Víš, miluju, když si to užíváš, když vidím, jak tě to těší. Ale někdy mi chybí, aby to bylo i naopak. Aby sis užila i to, že i já dorazím až do konce. Chtěl bych, aby nás to těšilo oba. Abychom spolu prožili celé to dobrodružství a nejen půlku.“
Pokud jí své pocity předáte tímto způsobem, měla by pochopit, že nejde o obžalobu, ale o sdílení pocitu. A to je pro partnerské porozumění naprosto klíčové. A pozor, není na co čekat. Představte si, že by to takhle pokračovalo další roky. Vaše tělo a mysl si na ten „poloviční scénář“ nakonec zvyknou. Z touhy se stane rutina, z rutiny pak postupné odcizení. A odtamtud se už těžko vrací. Proto je lepší mluvit teď, když váš vztah stále má energii, vášeň i chuť být spolu třikrát až čtyřikrát týdně (mimochodem, to je na váš věk opravdu úctyhodná statistika).
A malá provokace na závěr… Možná vám teď došlo, že kdybyste se občas postaral o sebe sám a nedával jí všechen čas a sílu, mohlo by jí dojít, že jí něco chybí. Někdy totiž k probuzení zájmu pomůže, když přestaneme být samozřejmostí. Jasně že ne ve formě trestu, ale v tom, že si dovolíte říct: „Dneska jsi na řadě ty.“
Vaše touha po vzájemnosti totiž není egoismus. Je to přirozená součást intimního života. A jestli máte partnerku rád, což z vašeho dopisu jasně cítím, dejte jí šanci, aby vám to mohla oplatit. Třeba nakonec zjistí, že jí to dělá radost víc, než čekala.
Co může konkrétně pomoci (a jak to citlivě sdělit):
- Usekněte ten stín na pomezí lásky a výčitky. Místo „A co já? Mám přece také své potřeby…“ zkuste: „Víš, miluju, když tě uspokojuju. Ale chybí mi chvíle, kdy mi to vrátíš. Moc mě tím potěšíš.“
- Propojte emoci s jednoznačností. „Připadá mi, že když tě doprovázím až do úplného závěru a ty se jen přitulíš a usneš, mizí něco, co mezi námi má žít – vzájemnost. Rád bych cítil, že mě chceš i ty.“ Tenhle tón je jemný, ale ne váhavý.
- Dejte jí roli, ale bez očekávání. „Rád ukážu, co mě potěší. Kdybys chtěla něco z toho zkusit, naučím tě jak. Bez tlaku, jen s radostí, že to prožíváme spolu.“ Nabídka, ne požadavek.
- Hledejte přirozené načasování a lehkost. Nemělo by to být v okamžiku, kdy končíte milování, ale třeba hned na začátku: „Chci, abychom si to oba užili. Začni, jak chceš, já se přidám.“ Nestávkujte, nabídněte.
Své dotazy pro vztahového kouče posílejte na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz. Pokud bude váš dotaz vybrán, bude i s odpovědí zveřejněn. Vše zůstává anonymní, záleží na vás, co do dotazu napíšete.
