Sex, sprostá slova a výchova

Milování je bezesporu výtečnou záležitostí. Akt samotný je výrazem náklonnosti, sblížení, radosti, důvěry a dalších pocitů. Hezkých pocitů, které chceme prožívat.Ale jakmile přijde deprese a vztek, je sex a jeho praktiky prvním výrazovým prostředkem, jež člověka napadne při zlosti během nepříjemných situací. Není normální, že třeba ženské pohlavní ústrojí, které muži tak rádi obdivují, je zároveň ponižující nadávkou. Adolescenti s oblibou používají třeba slovo „pizda". A když se chtějí urazit, označí se navzájem za „kokota". Na jedné straně jsou lidské genitálie místa hodná obdivu, avšak na té druhé výraz zbabělosti a pohrdání? Sakra, kde se to vzalo?

Na paškál si opět musíme vzít kulturu a společnost. Proč? V dobách, kdy ještě dáma neměla žádná práva, rodilo se přesvědčení, že být ženou, je smůla. To se defacto dochovalo až do moderní doby. Stále platí, že nejsnazší cestou, jak protivníka urazit, je přirovnat ho na veřejnosti k něžnějšímu pohlaví - např. „Vykuř mi ho!" Důkazů, že žena je „nicka", nalézáme dost. Křesťanství a panenství. První sex znamená pro panice vstoupení do světa mužů (něco jako Ó, ty jsi ale borec!), pro ženu odsouzení, neb již nikdy nebude tak morálně čistá jako předtím - a připravená pro svého manžela (co by vám na to asi řekly dnešní -náctileté slečny?).

Muž, žijící v domnění, že je něco jako plemenný býk, může obšťastnit, koho uzná za vhodné - někdy se ani moc nerozmýšlí nad výběrem, ale prostě koná. Dopustí-li se však stejného chtíče žena, okamžitě je označena za couru. V Bibli je psáno, že lidské tělo je stvořeno k obrazu božímu, ale jako protipól církev zavrhuje všechny vaginy světa. Tak, a vzniká z toho guláš. Co si z toho máme vybrat?

Puritánská církev se na ženy nikdy netvářila moc nadšeně - přitom co by bez nás byla :-). Sny jejích představitelů o hebkých ňadrech a souloži do vlhkých štěrbin ponecháme stranou. Avšak jakmile někdo nesplňoval její představy o čistotě, odsunula dotyčného na okraj společnosti. Dnes se tento proces trochu pozměnil - žena se beze studu označí za „lehkou" slečnu či naopak frigidku, když se o sex zase tolik nezajímá, a dalšími „roztomilými" přirovnáními. Pořád „to" v lidech je... Jak je to ale možné, když církev již nemá takovou moc jako v dobách minulých a rodí se generace, jenž o Bibli slyšely asi jen to, že je nejčtenější knihou lidských dějin? (Druhé místo má určitě Kámasútra...)

Výchova. Naše kulturní prostředí jako by se stydělo za svoji sexualitu. Špuntové jsou chváleni za vytvoření figurky z moduritu, nakreslení obrázku tatínka a maminky, ale když mají potřebu se byť jen nevinně dotknout svých intimních míst, okamžitě přijde na řadu kázání, že se to nesmí, nebo je ještě brzy na vysvětlování, co že to tam dole vlastně má atd. Místo aby byli vychováváni v uvědomění, že sex, onanie a další záležitosti jsou přirozeným vývojem (ANO, TO JSOU), na němž se lépe staví budoucí sexuální život, dočkají se nezájmu nebo výchovných protestů ze stran rodičů. Pak aby si tedy nemysleli, že spolužáka urazí slovem „pizda" nebo „č...k", neb pro ně je to něco, co bylo vždycky zakázané (takže i lákavé). Můžeme si tedy za srovnávání se sprostými výrazy sami? Mno, až zase nějakého č....a potkám, zamyslím se nad tím...