Článek
„Lidé se mě často ptají, zda po čtrnácti letech v roli Truffaldina nejsem unavený. Nejsem, protože jsem od začátku diváka učinil jedním ze svých hereckých partnerů. To je osvěžující. Něco jiného je únava fyzická, tu cítím. Sluha dvou pánů je fyzicky náročná inscenace, a čím jsem starší, tím víc si to uvědomuji," říká Miroslav Donutil.
A také prý nečekal, že se někdy při činohře dočká takových ovací od publika. „Nemyslel jsem, že lidi v Národním divadle můžou vstávat, tleskat, volat bravo, když to není opera."
Váš kostým se určitě za těch 14 let notně opotřeboval. Jsou kousky, které jsou i dnes originální?
Kalhoty jsou stále originál. Sice tam už deset let visí nové, ale já nosím ty původní, i když jsou slátané.
Již 14 let M. Donutil exceluje jako Sluha dvou pánůFoto: Hana Smejkalová
Utkvělo vám v paměti nějaké představení hry Sluha dvou pánů, na které nevzpomínáte rád?
Ne, nemám negativní vzpomínky, spíš humorné. Když například přistane na jevišti bochník chleba a vy nevíte, jestli je to atentát nebo legrace.
A lítá z hlediště na jeviště i něco jiného?
Ano. Tatranky, perníčky, bonbony. Já chci ale chleba, takže to ostatní divákům vracím.
Umíte si sebe představit v roli Truffaldina ještě za deset, patnáct let?
Bylo by to pěkné a mám tak trochu hříšnou představu dosáhnout to na pětistou reprízu, tedy kdyby byl zájem publika. Bylo by to pěkné rozloučení v mých šedesáti letech s Národním divadlem. Ale za patnáct let už ne.
Máte v hlavě svoje repliky i v běžném životě?
Nemůžete si představovat, že herec žije v textu. Musí si i odpočinout. Mně žádný text nenaskakuje a už vůbec ne v noci!
