Článek
Žijeme ve světě neustálého vyrušování. Telefony, příval oznámení na sociálních sítích, v chatech, do toho puštěná televize a křik dětí z pokojíčku nebo od sousedů… Není divu, že poslouchat v klidu a plně soustředěně, co se vám partner snaží sdělit, je někdy nad naše síly. Kam to vede, víme: posloucháme jen na půl ucha a vlastně už raději nechceme slyšet nic.
Proč se navzájem neposloucháme?
Podle studie z roku 2023 publikované v časopise The International Journal of Listening je ale právě aktivní naslouchání a vnímání druhého zcela nezbytné pro budování důvěry, posilování vztahů i dosahování dobrých výsledků v práci. Vztah nemůžeme vnímat jako samozřejmost, vyžaduje naši téměř každodenní péči. „Učíme se projevovat své emoce, ale také je mít pod kontrolou, oceňovat toho druhého i za drobnosti. A v komunikaci si osvojujeme, jak dělat dohody, být vnímavější k sobě i partnerovi a vzájemně si být oporou,“ říká psychoterapeutka Pavlína Rasochová z psychoterapeutické platformy Hedepy. A dodává, že naslouchání, empatie či podpora a ocenění patří k nejdůležitějším dovednostem, o které je třeba pečovat. Jakých prohřešků se tedy lidé dopouští při komunikaci nejčastěji?
1. Přerušování a dokončování vět
Když někoho nenecháte domluvit, jde o zřejmý faul. Jinými slovy mu jasně naznačujete: Nezajímá mě, co říkáš. Dalším častým prohřeškem je ale i dokončování vět za druhého. „Možná tak činíte s dobrým úmyslem v domnění, že víte, co se ten druhý chystá říct. A ve snaze mu pomoci se vyjádřit, větu dokončíte za něj,“ popisují James a Suzann Pawelskiovi, psychologové a spoluautoři knihy Happy together (Šťastní spolu). „I když se ale trefíte, je i tohle téměř vždy vnímáno druhými jako velmi hrubé chování. Koneckonců, nejsme čtenáři myšlenek. Měli bychom nechat druhou osobu sdělení dokončit a věnovat jí respekt a čas potřebný k tomu, aby si uspořádala své myšlenky,“ dodávají Pawelskiovi.

Nenechat druhého domluvit je velmi hrubé a neuctivéFoto: simona pilolla 2, Shutterstock.com
2. Nekladení otázek
Pokud při poslouchání jen přikyvujete, a ještě se na druhého ani nedíváte, jde o další jasný důkaz, že jej příliš nevnímáte. Při skutečném rozhovoru možná něčemu nerozumíte, nebo potřebujete více informací, takže se jednoduše zeptáte. Pokud ne, obsah sdělení je pro vás jen průtokovou informací, která odpluje stejně rychle, jako k vám dorazila.
3. Projevy netrpělivosti
Poťukávání nohou, kroucení vlasů, urovnávání pomačkaného trička… To vše značí: Nudíš mě, dělej, už skonči! Jakékoli projevy netrpělivosti ve chvíli, kdy druhý mluví, jsou nejen neuctivé, ale zároveň je lze označit za formu agrese. Zejména ve chvíli, kdy potřebujete s partnerem vyřešit něco důležitého, je toto chování velmi nevhodné a kontraproduktivní.
4. Stáčení řeči na sebe
Váš kamarád vám vypráví o své nedávné dovolené v Itálii, takže se zmíníte i vy o své cestě před pěti lety. Nebo váš kolega mluví o tom, že se musel přestěhovat, a vy mu hned začnete vyprávět o svém novém bytě. Jinými slovy vaše chování přestane být velmi brzy projevem soucitu nebo sympatií a změní se v sebestřednost. „Toto chování může snadno způsobit problémy v profesních i osobních vztazích, protože působí sobecky,“ říkají Pawelskiovi. „Když okamžitě stočíme pozornost konverzace na sebe, nepřímo druhé osobě říkáme, že nám na tom, co říká, nezáleží.“
5. Defenziva
Nesouhlasit spolu, alespoň občas, je normální a ve vyrovnaných vztazích lidé odlišný názor respektují. Není na tom vůbec nic špatného. Pokud ale druhého posloucháte s tím, že mu vše ihned začnete vyvracet, aniž byste se snažili pochopit, jak to vlastně myslí, jste na nejlepší cestě k hádce či dlouhodobému nedorozumění. Mnohem lepším způsobem, který navozuje klid a důvěru, je druhého vyslechnout a klidně si vzít čas na rozmyšlenou, než vynesete nějaký soud. Minimálně tak druhému projevíte úctu a uznání.