Hlavní obsah

Špatná výchova: Kluci s autíčky, holky s panenkou?

Foto: Thinkstock

Proboha, opravdu budu muset jednou plést jako máma?Foto: Thinkstock

Reklama

Kluk, co chová panenku? Nebo holčička, co tráví hodiny u dětského ponku s umělohmotnou pilkou, kladivem a šroubovákem? Nesmysl! Jenže je to vážně genetická výbava, která nutí malé chlapce milovat auta a holčičky zas vařit v miniaturní kuchyňce, nebo je to dáno výchovou, kterou naše děti automaticky směřujeme? Jaké jsou skutečné rozdíly mezi chlapci a dívkami?

Článek

Příroda samozřejmě není hloupá, takže řada věcí nám je vrozena. Muži jsou například díky testosteronu naprogramovaní na bojovnost, dravost či agresivní chování. Ženy v sobě zase mají od přírody větší trpělivost vůči dětem, například lépe snášejí jejich pláč.

Co se říká…

Ve společnosti ale koluje mnoho tvrzení, která popisují mezi dívkami a chlapci velké rozdíly. Nejčastěji jde o následující věci:

  • Holčičky se rychleji naučí mluvit, kluci jsou v tomto směru zaostalí
  • Kluci bývají motoricky zdatnější, rychleji chodí a podobně
  • Holčičky jsou od mala citlivější na hygienu, takže se lépe zbavují plen
  • Holčičky jsou klidnější, lépe spí, kluci jsou divocí a jejich výchova je náročnější

Tady je potřeba říci, že jde o postřehy, které vznikly jakousi dlouhodobou zkušeností. Takže z obecného hlediska nejspíš pravdivé budou. „Tyto stereotypy vycházejí z toho, jak lidé své děti dlouhodobě pozorují, a tyto závěry ze svého sledování vyvodili. Takže mylná určitě nebudou, ale stoprocentní též ne. Jsou klidní chlapci a holčičky děsivá šídla, existují kluci, kteří v roce umí spoustu slov, a holčičky, které ještě ve třech letech mlčí,“ říká psycholožka Katarína Lomská Filasová.

Foto: Thinkstock

Korunka ke korunce, a za pár let budu mít vyděláno víc než PepíčekFoto: Thinkstock

Tip redakce:Stejně tak nikde není stoprocentně psáno, že váš syn si bezpodmínečně najde ženu a bude s ní mít kopu dětí. Co když bude gay? O tom se dočtete v článku Když se řekne: Mami, jsem na kluky!.

Příroda není všemocná

Ovšem ale rozhodně nelze vše svádět na genetiku a přírodu. Vlastní výchovou a přístupem k dětem toho totiž hodně ovlivňujeme. Koneckonců kdo z vás obléká syna do růžové barvy a dcerku posílá na fotbal? „Vliv společnosti a výchovy je velký. Ať chcete nebo ne, máte sami tendenci přistupovat k holčičkám holčičkovsky a ke klukům klukovsky. Klukům tolerujete nějaké to šťouchnutí, holčičky hned napomenete, že se to nehodí. S klukem jdete automaticky na fotbal, u holčičky by vás to ani nenapadlo,“ vysvětluje psycholožka Danuše Jandourková.

Foto: Thinkstock

Máma sice říká, že vaří jen ženské, ale když mě to tak baví!Foto: Thinkstock

A i tady platí, že rodiče jsou pro děti vzorem. Od mámy a táty ratolesti okoukávají, jak se co dělá, jak to má vypadat. „Nápodoba je nejsilnějším nástrojem učení. Takže kluci vidí tatínky montovat poličku, a logicky usoudí, že to je jejich místo. Holčičky zas vidí maminku s kýblem a hadrem či u sporáku v kuchyni, a tak touží po růžových setech pro hospodyňky a malé kuchyňce,“ popisuje Katarína Lomská Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, podstatné ale je, aby rodiče dítěti nabídli všechny možnosti a ono si samo vybralo. Proč by si třeba kluci nemohli hrát nejen s auty a stavebnicemi, ale také s panenkou? „Kolik matek svým synům koupí panenku a kočárek? Přitom jako dospělé od svých partnerů chceme, aby se vřele starali o malá robátka. Tady přece něco neladí,“ upřesňuje Katarína Lomská Filasová.

Ať si své místo děti najdou samy

S geneticky danými rozdíly mezi dívkami a chlapci to jednoduše nebude tak žhavé. Výchova a to, co děti vidí doma, má minimálně stejnou sílu jako genetika, ne-li větší. „A tímto způsobem postupně vyrostete do ženských a mužských rolí, ani nevíte jak. V dospělosti se pak pracně snažíte najít své skutečné já, zjistit, co vás skutečně baví, a v čem budete vynikat bez ohledu na to, co vám předepisuje ,společensky správná' role,“ říká Katarína Lomská Filasová.

Nejde jen o hračky, i když o mnohém vypovídají. Jde hlavně o to, co děti doma vidí. Neznamená to, že byste měli chlapcům nutit růžové oblečení a holčičky násilím držet nad stavebnicí, ale z druhé strany byste je měli pustit i za hranice růžové či modré barvy. A ukázat jim, že ani vy se nebojíte je překročit. Že máma může jet s autem do servisu a táta uvaří večeři. Nejspíš i tak vyroste z vašeho syna IT specialista a vaše dcera se vdá a zůstane s miminkem na mateřské. Ale bude to proto, že to tak skutečně chtějí, ne proto, že k tomu byli vychováni nebo že je k tomu dotlačila společnost.

Tip redakce:Svět jednoduše není černobílý. Přesvědčí vás o tom i článek Muži vs. ženy: Kdo to má v životě těžší?.

Jaké jsou podle vás rozdíly mezi holčičkami a chlapečky?

Reklama

Související témata:

Načítám