Článek
Když syn nastoupil do první třídy, věděla jsem, že samé jedničky nosit nebude, už po pár týdnech ve škole. Byl to pro mě zvláštní pocit, proč zrovna moje dítě bude mít problémy s učením. Ale byla jsem ráda, že do školy chodil docela rád.
Nikdy jsem nehledala vinu v učitelkách. Prostě ač jsme se doma učili, nebo neučili, výsledky byly špatné. Na třídních schůzkách jsem poslouchala, jak syn nedává pozor, nestíhá, zapomíná atd... Učení mu nešlo, ale v běžném životě je to pracovitý, šikovný a spolehlivý kluk. Vždy jsem mu opakovala, ať je ve škole cokoliv, hlavně aby mi to řekl. Tak když v práci zvonil kolem jedné telefon, holky už se smály. Jirka volal: „Mami, mám čtyřku nebo pětku.“ A občas nějaká poznámka.
O studiu měl jasno
Základku prolezl se čtyřkami. Ale o výběru učiliště měl jasno už na prvním stupni. Opravář zemědělských strojů. Rodiče hospodaří, tak má k tomu blízko a baví ho to. Na prvních třídních schůzkách jsem poslouchala jen a jen chválu. Věřte, že jsem se dvakrát ptala, zda opravdu mluví o mém synovi. Byly to první třídní schůzky, které mě příjemně překvapily. Vysvědčení je v mých očích jen kus papíru, a když slyším, že kvůli němu se děti bojí domů apod., ať si každý z nás rodičů vzpomene na sebe. Taky jsme nenosili všichni samé jedničky.
Jak jste spokojené s výsledky vašich dětí a jak je za ně chválíte nebo trestáte? Jak se díváte na slovní ohodnocení a jaké s ním máte zkušenosti? Vaše názory i příhody ze studijních let čekáme na info@prozeny.cz. Tři z vás opět dostanou možnost si vydělat 500 korun.
