Článek
Vše, co se týkalo hledání partnera přes internet, jsem dřív odsuzovala. Nedokázala jsem si představit, že bych se mohla zamilovat pouze podle fotky, kterou by měl dotyčný ve svém profilu.
Je pro mě velice důležité člověka vidět na vlastní oči a poznat jeho pravou tvář a teprve pak mi srdce řekne, jestli by mohl být ten pravý. Proto jsem ani nikdy žádné seznamovací chaty nevyhledávala. Vždycky jsem se raději seznamovala „živě“. Jenže dnes je všechno jinak.
Před dvěma lety jsem zažila ošklivou autonehodu, při které jsem bohužel přišla o dolní končetiny. Nemá cenu popisovat, co to pro mě znamenalo. Já, živá mladá holka, která se ráda seznamovala s novými lidmi a večery trávila většinou s mužskou společností, byla najednou upoutána na vozík. Tabu byla pro mě i moje práce, jelikož jsem byla poštovní doručovatelka. Během pár sekund se mi zhroutil svět, veškeré plány se vypařily jako pára nad hrncem.
Začátky byly pro mě peklem a každou chvíli jsem si říkala, zda by nebylo lepší, kdybych při té nehodě rovnou nezemřela. Dneska vím, že na takové věci se nemá vůbec myslet, ale pro člověka v takovýchto situacích ztrácí život smysl. Neměla jsem ani přítele, který by mě podpořil a pomohl. V tu chvíli jsem také věděla, že už si nejspíš nikdy žádného ani nenajdu, protože kdo by se chtěl starat o mrzáka.
Od té doby nabralo všechno jiný směr. Celé dny jsem byla doma a většinu času jsem trávila ve světě internetu. Po nějaké době jsem v sobě objevila literárního ducha a začala přispívat články na jeden internetový server. Internet byl vlastně mým nejlepším kamarádem. Najednou jsem uměla pracovat s počítačem daleko lépe než předtím, takže jsem mnohdy pomohla kamarádkám, když potřebovaly. Aspoň v něčem jsem mohla být užitečná.
Konečně mám pocit, že mu na mně záležíFoto: shutterstock.com
Ale co vlastně chci říct. Lidé by nikdy neměli říkat nikdy. Tak jako já jsem odsuzovala internetovou seznamku, brzo jsem u ní skončila. Už mě nebavilo být sama. Dávala jsem si sice jen malé šance, že by o mě někdo stál, ale přinejmenším jsem si tak krátila dlouhé chvíle. A musím říct, že povídaní si po internetu nemusí být vůbec tak špatné, jak se mi zprvu zdálo.
Určitě to nenahradí poklábosení v kavárně, ale já si moc vybírat nemohla. Odvahu jen tak si vyjet do města jsem neměla. Proto jsem dala přednost ICQ a facebooku. Během pár týdnů mi přirostl k srdci jistý muž, se kterým jsem se seznámila právě na jednom z chatů. V podstatě jsem ho vůbec neznala, alespoň ne po fyzické stránce, ale můžu říct, že po nějakém čase jsem na něm byla dá se říct závislá.
Byl to můj jediný přítel a každý den jsem netrpělivě čekala, až bude večer, on se vrátí z práce a bude si se mnou zase povídat. Chvilkami jsem se cítila i šťastná a časem jsem se zamilovala. Vůbec jsem netušila jak, ale věděla jsem proč. Připadal mi tak jiný než ti ostatní. Místo aby chodil večírky, povídal si s holkou na vozíčku. To jsem oceňovala. Uplynuly dva měsíce a my si domluvili první setkání.
Můj strach z naší schůzky byl velký. Nakonec bylo všechno úplně jinak, než jsem očekávala. Čekal s kytkou a celý večer byl mým nejkrásnějším ze všech. Konečně jsem pociťovala, že na mně někomu záleží. A co bude dál? Sama ještě netuším.
Zatím spolu chodíme a snažíme se vídat co nejčastěji. Náš vztah je hodně závislý na internetu, ale nemůžu říct, že by nám to neklapalo. Jistě, určitě to není to, co zažívá pár, který se vidí každý den. Moje možnosti jsou však omezené, takže jsem ráda i za tohle málo. Pro mě je to totiž vlastně to nejvíc.
Internetové seznamování je hop nebo trop, což potvrzují došlé příspěvky na téma týdne: Láska přes internet, věříte jí? Zatímco někteří se šeredně spálí a do konce života na podobné špásování zanevřou, jiní si v něm libují a dokonce jim mnohdy přinese i štěstí. Jak to bylo u vás? Napište nám na info@prozeny.cz . I tento týden rozdáváme za tři nejlepší příběhy 500 korun.
