Téma týdne: Mám milence. No a?

Dvě ženy, dva názory. Jedna se otevřeně hlásí k volnějším svazkům, druhá je zatracuje. Je normální udržovat ještě jeden vztah mimo ten legalizovaný? Nehlásá dnešní doba, že bez bokovky jako bys ani nebyl(a)?

„To se jako mám stydět za to, že mám milence?“ ušklíbla se třiatřicetiletá zdravotní sestra z Pardubic. „Nikdy! Jsem na to naopak hrdá,“ dodává vzápětí. „Vždyť je to tak nějak normální. Vztah logicky vyústí v nudu a stereotyp, což se nám s manželem pochopitelně stalo taky. Asi po pěti letech od doby, kdy jsme si před bohem slíbili lásku až za hrob, mě začalo chybět to vzrušení, napětí, nečekané chvilky a překvapení. I když v nemocnici přijdu do styku s mnoha lidmi, překvapivě jsem si svého milence našla na internetu. Jiskra přeskočila a já s ním mám poměr už osmý měsíc. A nemůžu si stěžovat! Dokonce se mi splnil můj tajný sen – sex ve třech. To by manžel nikdy nedovolil!“

Radka je evidentně spokojená a prý jí to tak maximálně vyhovuje. Milenec ji údajně zbavuje občasného napětí, které prožívá kvůli manželství. Rozvést by se ale v žádném případě nechtěla. „Proč taky? Doma mám zázemí, které bude vhodné pro dítě. O něm jsme se s manželem nedávno bavili a já už se cítím připravená. Poměr s milencem ale budu udržovat, jak jen to půjde. Zatím mě to baví,“ usmívá se. A mě napadá myšlenka, zda v manželství nezůstává čistě kvůli vlastnímu pohodlí…

Odlišný přístup k bokovkám má o deset let starší Lída. „Vdaná jsem šest let a mám dvě děti. Nedokážu si představit, že bych ohrozila svůj vztah s manželem nějakou avantýrou, která by se na nich psychicky odrazila. Manžel mi dává všechno, co potřebuji, a já nemám důvod ohlížet se jinde a věřím, že se mi to vrátí v podobě harmonického manželství.“ Kdyby ale ranou z čistého nebe byl přiznaný milostný poměr ze strany manžela, jak by to bylo dál? položila jsem nepříjemnou otázku. Lída reagovala pohotově: „Záleželo by na okolnostech. Ale asi bych hodně zvažovala budoucnost. Hlavně kvůli dětem. Jsou pro mě vším.“

Ale čemu se divit? Ženy všeobecně jsou více tolerantnější k „nedovoleným poměrům“ svých poloviček, což dokazuje výzkum z roku 2005, který provedla Univerzita Bielefeld. Ta zkoumala chování lidí v dobách dávno minulých a potvrdilo se, že povoleno rozsévat sémě a plodit děti měli pouze samci ze smečky z důvodu ochrany před cizími dědičnými znaky. Proto jsou muži tak agresivní, když nevěru odhalí. To ženy si potrpí na emotivnost a zabezpečení, které zvláště v dobách mamutů znamenalo přežití, takže jsou schopny snáze přivřít oko a „zapomenout“ na zradu ve prospěch svůj i dětí. Jednoduše řečeno: Muži rozlišují dva druhy milostných avantýr. Ty jedny jsou omluvitelné – jejich vlastní. Všechny ostatní jsou nelogické a neodpustitelné (bokovky vlastní partnerky).

Jak se na to ale díváte vy? Je normální sedět „na dvou židlích“ a udržovat milostný poměr i mimo „domov“? Máte milence? Klape vám to? Znáte nějaký zajímavý příběh o tom, kterak nešťastník či nešťastnice získali parohy tak velké, že by se s nimi neotočili ani na náměstí? Prostě jaké to je mít srdce nebo tělo na dva kusy? Svěřte se nám se svými zážitky, které píše sám život, na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun!