Třikrát denně lžičku smíchu

Časopis Uzlíček

Smích působí na celý organismus (jak uvádíme v dalších částech článku podrobně), ale především mírní stres, jehož nadměrné působení celkově oslabuje imunitní systém každého z nás. Smích naopak posiluje přirozenou obranyschopnost, a tak se nepřímo podílí na procesu léčby mnoha nemocí.

Účinky smíchu byly známé již ve starověku a středověku. Sloužil jako nepostradatelný a nevyčerpatelný regenerační rezervoár. Smíchem se léčily například nemoci plic, stavy po operacích, smích se užíval na posílení celkového stavu organismu. Také se věřilo, že napomáhá hojení ran. Humor používal například Sigmund Freud v psychoanalýze. Alfred Adler (jeden z jeho žáků) se pak poprvé odklonil od, do té doby, autoritativního přístupu svých kolegů (psycholog byl dosud brán jako vědec-odborník, který dá pacientovi radu) a zavedením humoru mezi terapeuta a pacienta uvolnil atmosféru, což mělo obrovský vliv na přenos mezi ním a pacientem.

Gelototerapie je rozšířenou metodou léčby především ve Spojených státech amerických. Specializují se na ni už dokonce celé nemocnice - zaměstnávají například profesionální baviče nebo lékaři a sestry 15 minut denně vyprávějí vtipy. Gelototerapie se využívá například na onkologických, rehabilitačních a dětských odděleních nebo na jednotkách intenzivní péče. Na některých anglických klinikách zase mají „pokoje smíchu," ve kterých se promítají filmy se známými komiky a klauny nebo rodiče a personál baví děti vyprávěním veselých příhod. V domovech důchodců v Kalifornii patří návštěvy klaunů k běžným léčebným metodám při depresích či mozkových poruchách.

Humor a smích má dokonce svou mezinárodní organizaci - The Humor Project Inc. Ta každoročně pořádá konference o humoru a kreativitě, vydává svůj časopis, organizuje semináře, poskytuje granty pro nemocnice a organizace na podporu rozvoje programů a prostředků humoru. Slouží tak jako nejkomplexnější centrum pro lidi, zabývající se teorií humoru v oblasti medicínské nebo pedagogické.

Léčba smíchem je dnes již aplikována i v České republice. Praktickým příkladem použití humoru v léčbě u nás jsou především kliniky a oddělení dětské onkologie. Tady působí tzv. zdravotní klauni, kteří se nemalou měrou podílí na zlepšení především psychického stavu těžce nemocných dětí, pomáhají i při adaptaci na dlouhodobý pobyt v nemocnici. Do nedávné doby závisela péče o psychiku těžce nemocných pacientů jen na psychologovi nebo pedagogických pracovnících. Tyto metody jsou samozřejmě nenahraditelné, ale vzhledem k množství pacientů a jejich potřebě kontaktu, rozptýlení a stimulace, jsou klauniády výborným doplňujícím pomocníkem. Klauni totiž děti vtáhnou do hry a přeladí je z pasivní role pacienta směrem k aktivitě, vyvolávají emoce jako radost a smích a pomáhají tím k většímu optimismu a odvedení myšlenek od nemoci.

Smích vrátil Janě ztracené zdraví - Konkrétní doklad o mocné síle smíchu vyšel například v časopise Zdraví. Vypráví příběh učitelky Jany, která byla ve svých 50 letech po prodělaném infarktu upoutaná na lůžko. Byla částečně ochrnutá, měla horečku a velké bolesti. Odmítala ale přijmout, že má jen malou naději na uzdravení, jak jí řekli lékaři. A pomohla jí náhoda. Kamarádka jí vyprávěla humorný příběh, kterému se obě od srdce zasmály. Deset minut srdečného smíchu Janě utlumilo bolest a umožnilo dvě hodiny spánku a pohody. Jana si tak předepsala správnou léčbu - poprosila sestru a příbuzné, aby jí četli veselé příběhy, dívala se na humoristické pořady, komedie a staré filmy. AÈ už to byla léčivá síla smíchu nebo víra v ni, mělo to velký efekt na Janino uzdravování.

„Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že matka a nenarozené dítě vytvářejí tělesně propojený organismus, především na úrovni hormonální," uvádí psycholožka Eva Labusová. „Vše, co se týká těhotné ženy a co ona prožívá, vnímá i dítě."

Dosavadní výzkumy z prenatální psychologie naznačují, že vaše těhotenské „organizační" stresy miminku nijak nevadí. Co se ale podle PhDr. Labusové projeví v psychice dítěte po narození, například v podobě sklonů k úzkosti, jsou dlouhodobé „existenční" stresy matky.

K nejvýznamnějším, jak v knize „Tajemný život dítěte před narozením" tvrdí kanadský psycholog slovenského původu Tomas Verny, patří nejistota týkající se vztahu s otcem dítěte.

Psycholožka Mgr. Dana Jandourková podotýká, že by měly být maminky svým okolím ujišťovány, že i případné nepříjemnosti kolem těhotenství, porodu a rodičovství dobře zvládnou.

„Většina matek je totiž nejvíce během těhotenství stresována právě pocitem (vnitřním příkazem - sama sobě, i vnějším - od okolí), že by měla být v pohodě. Takže ještě více zatěžující než samotný „stres" je „stres" z toho, aby byla v pohodě a každé psychické zátěži se vyhnula."

Obě odbornice se shodují v jednom - smích a dobrá nálada má určitě vliv na dítě už v prenatálním období. „

»Je-li veselá matka, je pak veselé dítě«, je zjednodušené tvrzení, ale v zásadě docela pravdivé," říká Eva Labusová. „Těhotná žena může určitě dbát na to, aby vyhledávala situace, v nichž se zasměje, nebo aby nepříjemné situace zvládala s humorem a potlačila tak vylučování stresového hormonu adrenalinu." „Myslím si, že právě osobnost matky, její vyladění směrem k miminku, schopnost zvládat zátěž, je rozhodující pro to, jaké bude dítě," dodává Dana Jandourková. „Lze to pozorovat (a je to popsáno) třeba u dětí depresivních matek. Tyto děti mají nedostatek kontaktu s matkou, bývají uzavřené, nejisté."

Stejně tak otevřená a k dítěti vstřícná matka (možná „veselá") ovlivní podle D. Jandourkové své dítě. Jako by děti „okoukávaly" projevy a chování svých matek nebo jejich schopnost řešit zátěžové situace.

Terapii smíchem by lékařka doporučila maminkám stejně jako třeba relaxaci - chvilky, kdy si mohou od zátěže a stresu odpočinout. „Rozhodně to ale není přímý lék či návod na to, jak mít šťastné miminko." Smích matky má ale podle nových výzkumů jiný dopad než ten na psychiku: v červnovém čísle časopisu New Scientist Magazine vyšel také článek o tom, že smích zkvalitňuje mateřské mléko. Děti matek, které se hodně smějí, jsou údajně odolnější proti alergii a celkově lépe prospívají.

V roce 1995 založil indický doktor Madan Kataria svůj první oficiální klub smíchu. Od té doby jich v samotné Indii i po světě vzniklo osm stovek. V Indii je smích brán jako druh tělesného cvičení a především jako lék na všechny tělesné neduhy. Nemusí být tedy k smíchu důvod (jak se o to snaží při gelototerapii v jiných zemích) - Indové se učí smát jen tak, bez důvodu speciální metodou „řízeného" smíchu. Na rozdíl od meditací a masáží není smích tolik náročný na soustředění a úlevu přináší okamžitě. Například v parcích v jižní části Bombaje se tedy každé ráno ozývá „bezdůvodný" hurónský řehot.

Na klinice dětské hematologie a onkologie ve Fakultní nemocnici v Motole a na klinice dětské onkologie v Brně dokázal účinnost humoru výzkum, kterého se účastnilo 1 260 nemocných dětí během 84 klauniád. 90-100% dotazovaných uvedlo, že jim klauni dokáží zlepšit náladu. A takové číslo je všeříkající.

I kdybychom léčebné účinky smíchu brali s velkou rezervou, jedno je jisté - pořádně se zasmát nám rozhodně neškodí. Možná bude stát za to, když si důvody k radosti budeme více vyhledávat a naopak stresovým situacím se zkusíme co nejčastěji vyhnout. Díky tomu budeme nejen zdravější, ale také veselejší.

Časopis Uzlíček prosinec 2007