Hlavní obsah

V lese pozor na létající klíště! Bodnutí hodně svědí a hrozí zanícení

Foto: Kichigin, Shutterstock.com

Foto: Kichigin, Shutterstock.com

Reklama

Říká se mu létající klíště, ale se svým vzdáleným příbuzným má kloš jelení společné snad jen to, že saje krev. Neroznáší nebezpečné nemoci, ovšem i tak dovede potrápit. Místo, kde se přisaje, svědí i několik týdnů a může se zanítit.

Článek

Zapršelo, v lese to voní po houbách, tak hurá na ně! Kromě komárů a tolik rozšířených klíšťat vám však procházku může znepříjemnit ještě jeden „otravný hmyzák“ – kloš jelení. Má zhruba půl centimetru, šest nožiček, a když přilétne, vypadá a chová se jako neškodná moucha. Ovšem jakmile na vás usedne, odhodí křídla a začne se chovat jako klíště. Leze po těle a vybírá si místo, kde se zakousne, aby mohl sát krev.

Leze, leze, nedá pokoj…

Už samotné jeho putování po pokožce je nepříjemné: lechtá nejčastěji ve vlasech nebo hustých chlupech. Když se podrbete, nespadne. Ani to s ním nehne. Na Moravě se mu přezdívá pancéřovka, protože má tělo natolik odolné, že ho neusmrtíte plácnutím ani silnějším přimáčknutím. Je třeba jej doslova rozdrtit mezi prsty nebo nehty.

Ve starší odborné literatuře se můžete dočíst, že jde o hmyz, který saje především na vysoké. Odtud také název kloš jelení (lidově také lojnice). Traduje se, že pokud na člověku omylem přistane, neprokousne mu kůži, jen nepříjemně šimrá. Ovšem posledních pět až deset let se stále častěji stává, že kloš úspěšně saje i na člověku nebo psovi. Proč se tak děje, se můžeme jen dohadovat. Na vině může být dlouho přetrvávající sucho i přemnožení divokých prasat a vysoké v lesích.

Foto: Henrik Larsson, Shutterstock.com

Podle počtu nohou (je jich šest) je hned poznat, že jde o druh mouchyFoto: Henrik Larsson, Shutterstock.com

Hrozba není nezanedbatelná

Kloš sice neroznáší žádné nebezpečné nemoci, ale místo přisátí může být infikováno. Bakterií způsobená bartonelóza u zdravého člověka probíhá jako velmi mírná viróza, ovšem jedinci se sníženou imunitou mohou reagovat velmi výrazně. Častější bývají projevy kožní tularémie: bakterie vnikne do rány, ta se zanítí, svědí a trvá i několik týdnů, než se vřed zcela zahojí. Postižené mohou být i nejbližší uzliny a nemocný může trpět nevolností.

Jak se bránit: česnek i hřebíček

Vzhledem k tomu, že kloš jelení, podobně jako jiný hmyz, si svou oběť vyhledává na základě vydechovaného oxidu uhličitého, lesníci a zkušení houbaři doporučují svačinu obohatit česnekem. Jiní častí návštěvníci lesa zase nedají dopustit na hřebíčkový výluh (v deci jakéhokoli alkoholu, může být i Alpa, necháte týden i více vylouhovat dvacet kusů koření hřebíčku a používáte k potírání pokožky).

Množí se zkušenosti, že právě jedinci, kteří aplikovali průmyslově vyráběný repelent, byli napadeni mnohem více. Jediným doporučením je tedy mechanická zábrana – pokrývka hlavy a co největší plocha těla zakrytá oblečením, což ostatně nejlépe funguje i proti opravdickému klíštěti obecnému.

Setkali jste se už s tímto „lesním vetřelcem“? Jak se chráníte, když vyrážíte do lesa?

Reklama

Načítám