Vášeň jménem tanec

Časopis Uzlíček

Dříve se tradovalo, že tancovat mohou až vyzrálé osobnosti. Jenže vývoj jde kupředu, a co platilo včera, nemusí platit dnes. Ještě před dvaceti lety bylo českým mistrům více než třicet let, kdežto těm současným je okolo dvaceti. I zasvěcení přiznávají, že k dosažení sportovních úspěchů musejí tanečníci začít již od šesti či sedmi let. Všichni ale mají na paměti to, že zdaleka nejde jen o body, postup v kategoriích či medaile. Jde také o chování.

Když se pro tanec rozhodnete, je třeba vědět, ža vám jako začátečníkům zabere 1-2x týdně 45 až 75 minut. Pokročilí by měli trénovat 3x týdně 80 až 120 minut.

Český svaz tanečního sportu si uvědomuje důležitost práce s dětmi a mládeží, proto také pořádá mistrovství republiky i v kategoriích juniorů a mládeže. „Zajímavé je, že tyto mladé generace nás reprezentují úspěšněji než dospělí. Máme dokonce medailisty z mistrovství světa jak v juniorech, tak v mládeži," řekl nám prezident ČSTS Petr Odstrčil.

Světově úspěšné páry podle něj začínají s tancem zhruba kolem šesti až osmi let. „Sportovní tanec je doopravdy běh na hodně dlouhou trať a nedá se to moc ošidit," varuje Petr Odstrčil. Jedním dechem však dodává, že si je možné zvolit i méně náročné taneční styly, případně se soustředit jen na jednu disciplínu, a pak úspěchy mohou přijít i po kratší době tréninku.

Přínos tancování však není jen v pohybové aktivitě. Tkví také v rozvoji společenských dovedností, mezilidských vztahů a chování či budování opravdového přátelství už od útlého věku...

Přesné číslo, které by uvádělo, kolik dětí školního věku se u nás tancování věnuje, bohužel neexistuje. Na svazu však mají alespoň rámcový přehled. „Jsou to řádově tisíce malých tanečníků, z nichž se v pravidelných soutěžích objevuje okolo tisícovky dětí školního věku. A když připočítáte další formy tance, je možno říci, že se tomuto odvětví věnuje v České republice několik desítek tisíc dětí," vysvětluje Petr Odstrčil.

Pokud by měl poradit, kam mají rodiče přihlásit své dítě, aby měli jistotu, že o jejich ratolest bude dobře postaráno, neváhá ani na okamžik.

„Rozhodně doporučuji taneční sportovní kluby, které mají nějaké výsledky. Ty jsou známkou serióznosti a garantují, že jde o systematickou práci." Stačí prý nahlédnout do internetových stránek, najít seznam klubů, a ve výsledcích, které jsou také většinou publikované, se přesvědčit o kvalitě práce trenérů. Spoléhat se jen na „zaručené" reklamní informace bývá podle něj zrádné. „Na našem webu www.csts.cz se dá najít skutečně všechno." Další možností je začít v tanečních kroužcích na školách, ale Petr Odstrčil by i v tomto případě preferoval ty, které jsou spojeny s tanečními kluby. Kromě toho zde figurují ještě taneční školy, z nichž většina má i své kluby sportovního tance.

Nalezení správného tanečního „oddílu" je však teprve začátkem. „Rodiče si musejí uvědomit, že věnovat se tancování je něco jiného než nechávat děti v družině," vymezil Petr Odstrčil s tím, že děti budou rodiče velice potřebovat a ti jim budou muset pomáhat.

„Buďte trpěliví a počítejte s tím, že víckrát se prohrává, než vyhrává. A třeba se pak tancování stane i vaším koníčkem," vyzývá prezident ČSTS.

Rodiče budoucích tanečníků by měli počítat s tím, že budou muset jezdit s dětmi na tréninky, soutěže a neustále prát propocené kostýmy. A také se domlouvat s rodiči tanečních partnerů. Řešit zamilování i odmilování. Foukat na bolístky nejen fyzické, ale hlavně na ty na dušičce.

Dalším úskalím je přiřazování dětí do páru. „Zajímavé je, že na začátku mají děvčata problém s nalezením kluků. Ale praxe ukazuje, že když se chlapci do toho vážně dají, mívají naopak oni větší problém najít vhodnou partnerku se stejným zaujetím," všiml si Petr Odstrčil. Velkým problémem u dětských párů je podle něj i nestejnoměrný vývoj. Partnerky chlapce často přerostou a takto složené dvojice těžko zvládají výškový rozdíl.

„Navíc děvčata začínají postupně používat vyšší podpatky a ,krčení se' k partnerovi může vést až k problémům se zády. Proto je vhodné tancovat tam, kde je více párů rozdílného věku a je možno vzájemnou výměnou partnerů tyto problémy operativně řešit. Složení dvojic je věc komplikovaná, zvláště když si na sebe děti i rodiče partnerů zvyknou. Měli by však více důvěřovat trenérům a nechávat odpovědnost za složení párů na nich."

Jakmile jsou tanečníci i jejich rodiče na všechny výše uvedené věci připraveni, nebrání jim nic, aby si užili všechno, co jejich koníček nabízí.

„Tanec je to nejnádhernější, co můžete zažít. Spojení hudby, pohybu a partnerské spolupráce nemá v žádném jiném sportu obdoby. Je to estetická sportovní disciplína, hodně emočně zaměřená. Cílem není jen ,nějaký' pohyb. Tanec je založen na vytváření krásna. A pomáhají tomu nejen dokonale zvládnuté pohyby, ale i hudba, oblečení a také vzájemné chování. Tancovat mohou malí i velcí. Rychlí i pomalí. Temperamentní i vážnější. Ti, co se učí dobře, i ti, kterým učení tolik nejde. Všichni mohou prožít nádherné zážitky a najít přátelství možná i na celý život," shrnuje Petr Odstrčil.