Hlavní obsah

Očima padesátky: Vdova v nejkrásnějších lodičkách na světě

Foto: ilustrace Lenka Samešová
17. 5. 2021

Peníze. Ty jsou podle statistiků nejčastější příčina domácích neshod. Já to ale nevidím tak černě. Na tom, jak je utratit, se s mužem totiž zvládneme shodnout vždycky aspoň napůl. Já tvrdím, že si potřebuji koupit nové lodičky, on myslí, že ne. Nezazlívám mu to. Spořivost má v genech stejně jako já velkorysost. Vždycky mu proto dopřeji dostatek času a prostoru na to, aby změnil názor.

Článek

Matka mého muže pracovala na poště, moje v novinách. Z toho se dá snadno odvodit, jaký vztah k penězům jsme doma odkoukali. Tchyni zajímaly obálky, moji mámu příběhy. Nejradši jsem měla ten o fantastických italských lodičkách, které máma přinesla domů v pátek místo mletého masa. Nejenže to byl jediný pár svého druhu za železnou oponou, ale navíc byl ve slevě, a ještě k tomu pravá kůže, no podívej, tatínku, přece jsem je tam nemohla nechat! Tatínek se podíval. Na maminku nevěřícně. Na splasklou síťovku zoufale. Na studenou plotnu smutně. A nakonec na své ošoupané domácí pantofle odevzdaně: „Ještěže mám dva. Pod jeden si zalezu a druhý brzo natáhnu, jsa vysílen hlady. Ale zemřu šťasten, protože tu zanechám vdovu v nejkrásnějších lodičkách na světě,” usmál se nakonec na maminku a jal se kuchtit karbanátky z ovesných vloček a sušených hub. Můj tatínek byl moudrý. Věděl, že spokojená žena rovná se spokojené manželství.

Ve stejnou dobu na jiném místě balila rodina mého (tehdy ještě budoucího) manžela stany a nafukovací matračky a zavařovačky s gulášem na dovolenou k Jadranu. Bedlivě střežené a celý rok poctivě krmené obálky vydaly svůj obsah. Můj budoucí tchán sice neměl ženu v nejkrásnějších lodičkách na světě, zato měl ženu spořivou, důslednou a nekompromisní. A díky tomu po prázdninách opálenou tak, jak to umí jenom slunce v Dubrovníku. Bronzová pleť se bude za přepážkou z čirého skla zvlášť hezky vyjímat, tetelila se před zrcadlem spokojeně paní poštmistrová a založila další velkou obálku s nápisem moře.

My, potomci těchto spokojených rodičů, jsme však poté, co jsme bez bližšího ekonomického rozboru situace vytvořili pár, měli problém. Jak spolu budou vycházet obálky a příběhy? Než jsme se o to stačili pořádně pohádat nebo dokonce kvůli tomu rozvést, do obálek nebylo co strkat. Čekali jsme dítě a pak hned další a bylo nám jasné, že z jednoho platu na dovolenou u Jadranu nenaspoříme. Tak jsme si aspoň vyprávěli příběhy. Nejradši jsem měla ten o moři. Protože tam, kde je moře, jsou i lodičky. Spousta lodiček...

Příběhy se skrývají ve všech fejetonech Lucie Šilhové, jestli vám nějaký utekl, přečtěte si jej v její rubrice Očima padesátky

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek