Hlavní obsah

Veronika Žilková: Dovolená? Peklo!

Foto: Mona Martinů

Děsíte se společné dovolené?

Už se to blíží. Mám strach z dovolené a zároveň se na ni těším. Myslím, že to všichni znáte. O dovolených – vycházeje z podstaty slova dovoleno vše – člověk zažívá věci, na které nemá během roku čas. Nemyslím tím sběr borůvek, opalování u moře, spaní na nepohodlné posteli v chatičce ani komáří štípance... Myslím tím setkání s partnerem, eventuálně s manželem a dětmi.

Článek

Vám, statečným ženám, co jste zrovna na „celoroční dovolené“ – mateřské – bych přála dovolenou bez dětí, abyste načerpaly síly na další rok. A vy, co chodíte celoročně do práce a partnera nebo děti vidíte týdně jen pár hodin? Tak vy se připravte na šok. Najednou budete spolu 24 hodin, a to třeba i 14 dnů!!!

Sníte o tom celý rok, když je všechny unaveně a s výčitkami svědomí během roku odbýváte, ale běda, když to nastane. Všichni totiž nebezpečně vykolejíte ze svých rituálů. Děti jsou najednou bez pravidelné hry se spolužáky o přestávkách. Manžel je bez práce, bez klidu a jistoty své kanceláře či jiného pracoviště. Je bez kolegů, se kterými může rozebrat fotbal.

A vy? Vy jste bez své každodenní honičky mezi zaměstnáním, dětmi a domácími pracemi, i bez úlevných telefonátů s kamarádkami. A co teď? Najednou je zabaleno, vy sedíte v autě, autobuse, a nevíte si nikdo rady.

Nahlas to samozřejmě nikdo neřekne. V první chvíli je velká euforie z odjezdu, ale brzy přijde první dusno. Nikdo to nahlas nepřizná, leckdo si to ani neuvědomí, ale všichni jste vykolejení.

Já třeba první dva dny na dovolené neustále uklízím chatku či pokoj, přerovnávám těch pár triček na hromady, myju umyvadlo, přepírám nesmyslně ponožky… jen, abych si připadala vytížená. Naštěstí za 2–3 dny se člověk zadaptuje a začne pohazovat plavky po židlích, hrát s chutí s dětmi karty a s manželem se dívat na západ slunce. Uklidníte se a začne dovolená.

Po 14 dnech, když se nepřihodí žádný zásadní horor, se vracíte domů a slibujete si, že už nikdy nedovolíte stresu, spěchu a „tý svý práci“, aby si vás osedlala. Vydržíte v nastoleném klidu 2–3 dny, a pak jako mávnutím proutku zapomenete na západ slunce a zase vklouznete zpátky do svého běžného šedivého života.

Teď jsem po letech našla staré fotky z různých dovolených. Vhrkly mi slzy do očí. Člověk pořád čeká na to, až bude líp a bude šťastný. Podle těch fotek jsem zjistila, že už jsem šťastná byla a mnohokrát. Na těch fotkách jsou děti se zmrzlinou a kyblíčkem a košíkem hub a jejich tatínkové ještě bez panděr a všichni se smějeme a ten výlet, na který se vzpomíná, že byl příšernej, je najednou zdokumentovaný jako velká legrace.

Najděte si staré fotky, a uvidíte, že si řeknete, že každá dovolená nebo prázdniny, které jste přežili, byly vlastně šťastné.

Vzpomínky jsou totiž ráj, který vám nikdo nevezme.

ynezorPumanzeSaNyknalC