Hlavní obsah

Veronika Žilková: Učíme se „manželsky“

Foto: Mona Martinů

Pár lekcí manželského jazyka přijde vhod!

Lidé se chtějí dorozumět na celém světě. Proto se učí španělsky, japonsky i jazyku dávných Aztéků. A porozumět si v kuchyni, ložnici – prostě u nich doma – nepotřebují. Nepotřebují? Nebo mají pocit, že si s manželem či manželkou budou rozumět automaticky?! Omyl!

Článek

Pro udržení manželství je nutné naučit se společný manželský jazyk, „manželštinu“.

První dva roky společného života to určitě jde i bez znalosti manželštiny. To je doba, kdy rozhodují feromony, hormony a endorfiny. První dva roky muž se ženou stejně neopouští postel, jejich porozumění je převážně fyzické a obejde se beze slov. Čas mezi „postelí a postelí“ se vyplní čekáním na postel, psaním zamilovaných sms, e-mailů či telefonátů.

Slovník v této době mezi mužem a ženou není bůhvíjak bohatý.

  • Kdy?
  • V pět.
  • Těším se.
  • Já taky.
  • Miluju tě.
  • Taky tě miluju.
  • Toužím po tobě.
  • Já taky.

Obsah první kapitoly v učebnici manželštiny zatím postačuje. Jenže! Dva roky strávené v posteli většinou nezůstanou bez následků. Narodí se první potomek a přichází potřeba dorozumět se v nové situaci. Slovník se rozšiřuje.

  • Kam jdeš?
  • Cože?
  • Ptám se, kam jdeš, když já nikam jít nemůžu?!
  • No… ven jdu.
  • Ven? To dítě je nás obou!
  • Mám toho plný zuby!
  • Mám TEBE plný zuby!

První komunikační nedorozumění. A oba musí postoupit v naší učebnici manželštiny ke kapitole dvě.

Větu „Kam jdeš?“ je nutné přeložit takto: Bojím se tu sama s tím novým dítětem, nejsem zkušená matka, jsem nevyspalá, je toho na mě moc.

Odpověď „Cože?“ je nutné přeložit jako: I já se bojím toho malého dítěte. Vůbec nerozumím jeho pláči. Nerozumím, proč pláčeš i ty. Chce se mi taky plakat, ale protože muži nepláčou, utíkám pryč.

Větu „Ptám se, kam jdeš, když já nikam jít nemůžu?!“je nutné přeložit jako: Já chci taky utéct. Nezvykla jsem si ještě na ten zápřah, potřebuji tvoje objetí. Mami!

„No..." nic neznamená, je to získávání času a sbírání odvahy pokračovat.

„…ven jdu." znamená: To dusno mezi námi nezvládám, nelíbí se mi, jak se mnou mluvíš, nevím si rady.

„Ven? To dítě je nás obou!" Tato věta neznamená kupodivu odbojnou silnou Amazonku či panovačnou emancipovanou ženu, jak to čtou muži, ale naopak ženskou nejistotu. I v přírodě zvíře útočí, když je nejisté.

„Mám toho plný zuby!" – zmatek, neorientování se v situaci a ve slovech své ženy.

„Mám TEBE plný zuby!" je úder ze vzteku, bezmoci a neorientování se ve slovech muže.

Kdyby existovala učebnice „manželštiny“, následoval by překlad, a pak objetí a happy end. Oba by si navzájem porozuměli a pochopili by své jednání. Protože učebnice neexistuje, tak muž práskne dveřmi a odchází nepochopen. Celý čas, co stráví „venku“, mu bude smutno a bude bezradný z toho, proč si už s manželkou tolik nerozumí. Kamarádi na něm nic nepoznají. Muži smutek kryjí.

Žena zůstane sama doma s dítětem, a naopak večer propláče matce nebo kamarádce do telefonu. Její stížnosti na muže budou vypadat oprávněné. On šel ven, a mě tu s dítětem nechal.

Ale kdyby si navzájem viděli do hlavy a do srdce, našli by tam lásku. Kdyby si uměli přeložit svá slova, ukázat, co se pod nimi skrývá doopravdy, nevznikl by konflikt. Jak už říkal v pohádce Malý Princ „Řeč je pramenem nedorozumění.“

Naučme se proto manželsky.

Milé čtenářky a čtenáři, jak jde „manželština“ vám? Umíte už překládat některé věty svých partnerů? Prozraďte nám ostatním pár slovíček.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama